Anna Bailey
»« Emma se znovu koukne na mobil. „Má zpoždění.“ Rat se opře o studivý kámen jedné ze skal a zapálí si cigaretu. Za ním vylézá nad lesem měsíc, prodírá se spletí holých větví, jež ho zachytávají za okraje. „On přijde.“ Když včera večer zavolala Ratovi, aby se ho zeptala, jaký velkolepý plán vymyslel, odpověděl: „Není na něm nic velkolepého, drăgută. Mám dvacet gramů kokainu, které bych rád někde udal, a ty zas máš otázky a ráda bys na ně znala odpovědi, takže…“ Téměř slyšela, jak v pauze, jež nastala, pokrčil rameny, jako by podobné věty pronášeli lidé dennodenně. „Zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Sama jsi tvrdila, že Hunter Maddox kšeftuje s drogami, takže se s ním spojíme a dáme mu vědět, že máme zboží. Sejdeme se s ním někde stranou, zkasírujeme peníze a pak se ho zeptáme, co o té věci ví.“ „Ale to je hrozné! Jen tak se ho zeptáme?“ „Drăgută, život je ve skutečnosti jiný, než jak ho znáš z Kriminálky Las Vegas. Kdybychom se pustili sami do pročesávání lesa, nenajdeme nic než ptačí kosti a jehličí. Nejjednodušší cesta bývá často nejlepší.“ „Co když ale nebude chtít mluvit?“ Přes šumění v mobilu bylo slyšet, jak je Rat netrpělivý. „Pak mu pohrozíme, že má právě v držení zakázanou látku, a že pokud nekápne božskou, úřad šerifa ve Whistling Ridge dostane anonymní tip. Prostě mi věř, Emmo. Vím, co dělám.“ Les se otřásá pod nápory silného větru. Když byla Emma malá, připadal jí vždycky hrozně slibný, jako by v něm na ni čekalo báječné dobrodružství. Později s Abigail do lesa často chodily, míchaly lektvary z borových pi98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292510
ˆ Za dvermi tma lin a tuhnoucí smůly, aby zahnaly zlé duchy, halekaly do hor – znělo to podobně jako jeleni v říji – a pak se couravě vracely domů s nohama červenýma od hlíny. Emma je ale teď už starší, a když se zadívá mezi stromy, na mysli jí vytanou spíš kojotí tesáky a ohlodané kosti v hlíně a napadne ji: Je tohle známka dospělosti? Zjistit, že kouzla a přízraky neexistují, že opravdové nebezpečí v příbězích z dětství představovaly skutečné věci, šelmy a hluboký les? Ne. Nebezpečí hrozilo vždycky od lidí. „Poslyš,“ ozve se Rat a upírá pohled na cigaretu, „co víš o Noahu Blakeovi?“ „O Noahovi?“ Emma pokrčí rameny. Je to Abin bratr, takže ho zná odnepaměti, ale na to, aby se s ní kamarádil, byl o dost starší. Perfektní výběr cédéček Creedence Clearwater Revival, černé kafe a zablácené boty – hlavně tak si ho pamatuje. Mnohem víc ho bavilo číst o osudech smyšlených lidí než se stýkat se skutečnými. „Je trochu zvláštní.“ „Co má za sebou?“ „Proč tě tak zajímá?“ „Třeba bych se chtěl s někým spřátelit, drăgută. Nemůžeš mě mít jen pro sebe.“ Emma se uculí. „A kdo říká, že tě chci?“ Opět se zvedne vítr a ona se zachvěje. Rat se svlékne a přes ramena jí přehodí bundu. Drží se v ní jeho teplo, ona se zachumlá a snaží se nemyslet na to, co právě řekl. S úsměvem ji pozoruje. Emma znovu vytáhne telefon. „Už má dvacet minut zpoždění. Co když nás podezřívá, že na něj něco šijeme?“ Zaburácení motoru je přiměje se otočit. Po kmenech stromů probliknou světla reflektorů a kousek od nich zastaví auto. Vzápětí se z něj vyhoupne statná postava Huntera Maddoxe a vykročí k nim. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292510
Anna Bailey „My o vlku…,“ poznamená Rat. „Co ta tady dělá?“ Hunter po ní sjede očima a Emma se snaží celá vnořit do Ratovy bundy. „Nebyla řeč o dalších lidech.“ „Přinesl jsi peníze?“ zeptá se Rat. Hunter ještě nějakou chvíli nespouští z Emmy oči a ve světle baterky se jeho rysy zdají ostřejší a temnější. „Jo,“ odpoví nakonec. „Cash, jak jsi chtěl.“ Rat přikývne. „Drăgută.“ Emma si odkašle, nechce se teď dívat ani na jednoho z nich, a sáhne pod svetr, odkud vytáhne rozervanou igelitku s koksem. Rata předtím napadlo, aby si ji nacpala do podprsenky, a o ni se při představě, že uvidí její prsa, pokoušely v té chvíli blažené mrákoty a nevznesla jedinou námitku. Jenže on z ní neviděl vůbec nic, jen se otočil zády a četl si báseň přišpendlenou na stěně. Když teď podává Maddoxovi pytlík s kokainem, který měla celý večer vtlačený mezi ňadry, připadá si, že se stala obětí žertu, ve kterém jedou všichni kluci na celém světě. Hunter zvedne obočí. „Proč jsi ji tedy přivedl, hm?“ Rat mlčí a Emma si přeje, aby se pod ní rozevřela zem a pohltila ji. Vodka, které se před odchodem z karavanu oba napili, už skoro přestala působit a jí bylo navzdory Ratově bundě zima. Připadalo jí, že má kocovinu. „Skončeme to,“ zavrčí. „Chceš ten pudr, nebo ne?“ „Ale jo, hlavně se hoď do klidu.“ Hunter rozbalí igelitku a pak znehybní a jen mrká ve světle baterky. „No počkat, co má tohle do prdele znamenat?“ Rat vyfoukne kouř do studeného večerního vzduchu. „To je dvacet gramů pudru, kamaráde. Podle dohody.“ „Jasně, ale tohleto…? Kdes k tomu přišel?“ „To je moje věc.“ 100 Ukázka elektronické knihy