Anna Bailey
»« Emma se znovu koukne na mobil. „Má zpoždění.“ Rat se opře o studivý kámen jedné ze skal a zapálí si cigaretu. Za ním vylézá nad lesem měsíc, prodírá se spletí holých větví, jež ho zachytávají za okraje. „On přijde.“ Když včera večer zavolala Ratovi, aby se ho zeptala, jaký velkolepý plán vymyslel, odpověděl: „Není na něm nic velkolepého, drăgută. Mám dvacet gramů kokainu, které bych rád někde udal, a ty zas máš otázky a ráda bys na ně znala odpovědi, takže…“ Téměř slyšela, jak v pauze, jež nastala, pokrčil rameny, jako by podobné věty pronášeli lidé dennodenně. „Zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Sama jsi tvrdila, že Hunter Maddox kšeftuje s drogami, takže se s ním spojíme a dáme mu vědět, že máme zboží. Sejdeme se s ním někde stranou, zkasírujeme peníze a pak se ho zeptáme, co o té věci ví.“ „Ale to je hrozné! Jen tak se ho zeptáme?“ „Drăgută, život je ve skutečnosti jiný, než jak ho znáš z Kriminálky Las Vegas. Kdybychom se pustili sami do pročesávání lesa, nenajdeme nic než ptačí kosti a jehličí. Nejjednodušší cesta bývá často nejlepší.“ „Co když ale nebude chtít mluvit?“ Přes šumění v mobilu bylo slyšet, jak je Rat netrpělivý. „Pak mu pohrozíme, že má právě v držení zakázanou látku, a že pokud nekápne božskou, úřad šerifa ve Whistling Ridge dostane anonymní tip. Prostě mi věř, Emmo. Vím, co dělám.“ Les se otřásá pod nápory silného větru. Když byla Emma malá, připadal jí vždycky hrozně slibný, jako by v něm na ni čekalo báječné dobrodružství. Později s Abigail do lesa často chodily, míchaly lektvary z borových pi98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292510