Jordanovi se zavíraly oči nevyspáním, a tak zamířil zpátky do své kajuty. Jeden sud a přeražené zábradlí, to nebylo nic hrozného, ale šlo o příležitost ukázat posádce pevnou ruku. Jen pod pevnou rukou bude poslušná a nikdo si nedovolí ani zareptat, ať se děje cokoli. Vpadl do své kajuty a natáhl se po láhvi vína. Vtom ucítil pod bosým chodidlem nějakou mazlavou a kluzkou hmotu. Ale to už se dostal do smyku, klouzal, ztratil rovnováhu a sletěl dolů. Mlaskl sebou o zem a překvapeně si uvědomil, že tu cosi smrdí ještě intenzivněji, než byl běžný lodní puch. „Kurva,“ zařval, když pochopil, že se mu kdosi v kajutě vydělal na podlahu a on na tom řídkém hovně uklouzl. Šlo o neomluvitelnou provokaci, nic tak sprostého a neuctivého ještě nikdy nezažil, vlastně o ničem podobném ani neslyšel. Kdosi se mu vydělal na podlahu jeho kapitánské kajuty! Neslýchané! A to zrovna vysvětloval Oliverovi, jak se s posádkou musí jednat, aby byla poslušná a loajální. Který zkurvený námořník si dovolil takovou sprostotu… „Kdo se mi tu vysral?“ zařval nepříčetně. V prvním návalu vzteku chtěl vyběhnout ven, nechat všechny ty zmrdy, co si říkali námořníci, nastoupit znovu na palubu a zjistit viníka. Ani jeden z nich nebyl pořádný námořník, do téhle posádky se dostali jenom proto, že je nikdo jiný nechtěl! A teď si kdosi z nich dovolil urazit jeho, kapitána, tak odpudivým způsobem. Jenomže když budou držet huby a nepřizná se nikdo, jen se ztrapním. Všechny je pověsit nemůžu, uvědomoval si zcela jasně. Můžu sice pohrozit tím, že toho zbičovanýho hňupa, kterýho vyšlehal Oliver, nechám hodit do moře, když se nikdo nepřizná, uvažoval, ale k ničemu to nepovede. Jen se mi budou za zády smát. Ti zmetci jsou tvrdé nátury, klidně nechají vhodit přítele do vln. Jistě, nikdo se nepřizná, ví, že by ho čekala smrt. To, co udělal, je neodpustitelné a na lodi je kapitán nejvyšším soudcem. Jak by asi odsoudil soudce obžalovaného, který se mu vysral na hlavu? K smrti! Jedině k smrti! Proč nenasrali do kajuty Oliverovi? Ten držel v ruce bič! Ne já! Zvedl se ze země a za nepřetržitých nadávek se otíral. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292454