Venku už byla zase tma, zavrzaly vrata a psi se jako magoři okamžitě rozštěkali. Do dvora vjelo auto. Bába nechala svítit reflektory a vystoupila z vozu. Otevřela jsem okno a začala jsem na bábu neurvale řvát. Ani nevím, co jsem po ní pokřikovala, určitě to nebylo nic slušnýho. Netušila jsem, jestli mě vůbec slyšela přes nekončící řev psů. Nevěnovala mi ani za mák pozornosti. Vytáhla velkej a zřejmě dost těžkej pytel z kufru auta a hodila ho doprostřed dvora. Psi se na pytel vrhli a začali ho vztekle cupovat. Uslyšela jsem cvakání zubů, trhání pytloviny a nekonečně dlouhej pištivej nářek nějakýho dodělávajícího zvířete. Bába stála kousek od toho výjevu, chechtala se na celou hubu a rukama se pobaveně plácala do stehen. Ani jednou se nepodívala směrem k mýmu oknu, jako kdybych vůbec neexistovala. Nemívám často strach, ale v tuhle chvíli jsem ho cítila v každým kousku těla, jako kdyby mě sevřel ocelovou pěstí a pomalu ze mě vymačkával vzduch. Fyzicky jsem měla pocit, že se udusím. Zabouchla jsem chvatně okno a běžela ke kohoutku s vodou, abych si opláchla obličej. Udělalo se mi zle z hladu a z toho, co jsem právě viděla venku. Nevím proč, ale připadala jsem si jako to pištící zvířátko… tam ve tmě. Ráno bylo stejný jako to předešlý a přišlo další ráno a další ráno… začínala jsem být apatická. Bolely mě nohy, ruce, klouby… celej člověk. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292443