*** Nazítří od rána pršelo. Radek se necítil ve své kůži, bolelo ho celé tělo, mírná závrať znejistěla jeho pohyby a nálada odpovídala zasmušilému nebi za oknem. Vypravil se do ordinace paní primářky. V čekárně seděla opět dívka s lněnými vlasy svázanými do uzlu na temeni hlavy. Odpověděla na pozdrav a obdarovala příchozího známým úsměvem. Posadil se na protější židli. Zahleděla se zpět do knihy a on si nedovolil ji rušit. Díval se do její tváře. Vyzařoval z ní klid a pocit bezpečí, jaký poskytuje matka svým dětem. Nebyla nádherná, ale čím déle ji pozoroval, tím v ní nacházel víc detailů, které ho upoutávaly. Půvab té tváře bylo nutno objevit. Jako na obraze starého mistra. Dodal si odvahy: „My už jsme se tu jednou viděli, slečno,“ řekl, ale byla to spíš otázka. Áno, pamätám si,“ odpověděla. Zvedla oči od rozečtených stránek a čekala, co Radek řekne. „To bylo předevčírem,“ upřesnil. „Od té doby jsem vás nikde nezahlédl. Vy ani nechodíte do jídelny?“ otázal se. „Nie, ja bývam v jednej súkromnej vile neďaleko odtiaľ. Sem dochádzam len na procedúry a k pani primárke každý deň na kontrolu,“ odpověděla. „Tak proto,“ povzdechl Radek. Z ordinace vyšel pacient, místo u okna osiřelo.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292442