přestávce jsem šla před školu. Schovával se tam ve křoví. Máma ho zmlátila a on nemohl sedět. Objala jsem ho a omlouvala se mu. Byl to opravdu můj nápad. Řekl, že to začal brát a že se to vyplatilo. Vyléčí se. Jen neví, kde vezme tolik peněz. V tu chvíli jsem neměla ani tušení, přesto jsem ho utěšovala, že to nebude problém. Důležité je jen to, aby se vyléčil a cítil se dobře. Příští dny Aleš do školy nechodil. Máma mu musela opravdu naložit. Bylo mi ho líto. Každý den na mě čekal po škole a pak jsme se šourali k nám domů. Potom jsme spolu poctivě dělali vše, co jsme probírali ve škole, aby nic nezameškal. Za týden se jeho stav zlepšil a on opět mohl chodit na vyučování. Prý už se těšil. Jenže po dvou dalších týdnech se zase neobjevil. Nic mi neřekl a já o něj měla strach. Co se asi stalo? Po vyučování jsem se hned sbalila a běžela k nim domů. Nikdo mi neotvíral. Měla jsem sevřený žaludek a nevěděla jsem, co mám dělat. Sedla jsem si před vrata a čekala, jestli se třeba jeho máma nevrátí domů. Měla jsem štěstí, asi za hodinku přišla. Když mě uviděla, začala mi nadávat, co prý že jsem to Aleškovi provedla. Nechápala jsem. Za chvilku se trochu uklidnila a tak jsem se jí mohla vyptat, co se stalo. Pozvala mě dovnitř, abych se přesvědčila sama. Aleš ležel v posteli a nechtěl mě vidět. Byla jsem zmatená a prosila jsem je oba, aby mi konečně řekli, co se děje. Aleš se na mě ani nepodíval. Měl hlavu otočenou na druhou stranu a vypadlo z něj, že se mu ty fleky hrozně zhoršily, že neví, co má dělat. Asi to nevydrží brát dál. Na jednu stranu se mi ulevilo, na druhou jsem nevěděla, co na to říct.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292003