To neznamená, že mezi lidmi neexistují rozdíly z hlediska nadání a možností. Jde o to, jak hluboce zakořeněné postoje ovlivní jejich chování a jak dokážou naložit s tím, co mají. Samozřejmě, přátelské či nepřátelské prostředí nám vzdělávání usnadní nebo ztíží bez ohledu na způsob myšlení. Ale s růstovým myšlením jsme schopni pružně reagovat a neobviňovat ostatní z nedostatku snahy nebo porozumění. Růstový způsob myšlení nezaručí, že člověk snadno dosáhne svých cílů (a to se týká i úspěšných lidí). Naopak vyžaduje značné úsilí a vytrvalost, které lidé s fixním myšlením nejsou ochotni vynaložit.
Problém s chválou Chválit děti nebo studenty je v pořádku, ale záleží na tom, za co je chválíme. Jak jsme zmínili dříve, výzkumy zaměřené na způsob učení ukázaly, že když děti chválíme za to, jak jsou chytré nebo v čem jsou dobré, sice tím krátkodobě povzbudíme jejich sebevědomí, ale má to i řadu nežádoucích a nechtěných důsledků.3,4 Děti chtějí získat další pochvalu, sázejí proto na úkoly, které jim jdou, a brání se větším výzvám, aby se vyhnuly neúspěchu nebo nebudily dojem, že nejsou chytré. Když neuspějí, rychle ztrácejí radost a motivaci a nechají se snadno rozptýlit. Takové děti si brzy osvojí fixní způsob myšlení. Z pohledu bdělé pozornosti je nezajímá cesta, ale jen cíl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291966