který vás nebaví, donekonečna vylepšujete program pro své děti, pro jejich kamarády a pro kamarády jejich kamarádů… Jednoho dne nastane chvíle, kdy vnější obdiv nevyváží utajenou vnitřní frustraci. Už jste z té snahy působit důležitě a přijímat obdiv unavení. Už vás nebaví pořád se zviditelňovat. Máte po krk snahy být první a nejlepší, protože jste neustále v jednom kole, zatímco ve skutečnosti byste raději věnovali čas něčemu jinému. Váš osobní a profesní životopis je ohromující, svět nad ním nadšeně vzdychá, ale ve vašem nitru se ozývá pochybovačný hlas. Jak z toho ven? Co se stane, když některé úkoly z diáře vyškrtáte? Když zůstanete v práci jen osm hodin, nikoli jedenáct? Co když si každý druhý víkend dovolíte volný režim, posedíte u oběda, v klidu si přečtete noviny a zajdete do kina? Zmocní se vás hrůza, že o něco přijdete, že vám něco unikne. A navíc – co řeknou lidé? Snaha vybudovat si pocit vlastní hodnoty přehnanou činností vychází z hluboko zakořeněného pocitu, že nejsme dost dobří takoví, jací jsme. Toužíme po tom, aby nás lidé obdivovali za naše výkony. Chceme je tím přeplněným diářem ohromit (aniž bychom si to přiznali). Jenomže hektická aktivita naši vnitřní díru nezaplní, je to jen fasáda, divadlo navenek. Soutěžíme s ostatními (a snažíme se vítězit), ačkoli oni mnohdy ani nevědí, že nějaký závod probíhá. A jsme k smrti unavení. Chceme-li najít cestu ven, musíme si nejdříve přiznat, co se vlastně děje. Musíme změnit pohled na věc – spíše se postavit za reflektor a řídit jeho paprsek než běhat po
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291952