„O polévce?“ „O Micahovi.“ Paige mlčela. „Ať už si myslíš cokoli,“ pokračovala Sloane, „Já za váš rozvod nemůžu. Nemám s ním vůbec nic společného. Neviděla jsem Micaha deset let. Až dodneška, kdy jsem na něj náhodou narazila tady v domě.“ „Jo, pověděl mi o tom.“ „Od osmnácti jsem s ním nebyla v žádném kontaktu. Je mi líto, že vám nevyšlo manželství, ale já za to opravdu nemůžu, Paige.“ „Jak tě napadlo, že tě z toho viním?“ Paige se na ni dlouze zadívala. Sloane samozřejmě nemohla prozradit Trevora. Proto řekla: „Cítím to. Co jsem se vrátila, mám chvílemi pocit, že mě nesnášíš.“ „To se ti jen něco zdá, Sloane,“ pronesla Paige, ale tentokrát očima uhnula. „Copak bych tě sem zvala, kdybych tě nesnášela?“ Možná jo, pomyslela si Sloane v duchu. Možná jsi mě sem pozvala, abys mě měla na očích. Takhle aspoň víš, kde jsem – a hlavně, kde a s kým nejsem. Nahlas odpověděla: „Ráda bych si myslela, že je to tak, jak říkáš, Paige. Koneckonců, s Micahem jsem chodila jako první. Neukradla jsem ti ho. Takže mi vážně nemáš co vyčítat.“ „A já jsem ho zase neukradla tobě,“ poznamenala Paige. „Když jsme si spolu začali, už jsi byla pryč.“ Ano, to jsem byla. Ale moc dlouho jste neotáleli, než jste se spolu vyspali. V jednom ovšem Paige nemluvila tak docela pravdu. Neukradla sice Micaha Sloane, ale jenom proto, že by se Micah nikdy ukrást nenechal. Rozhodně se o to však pokusila. Sloane si moc dobře pamatovala, jak před maturitou dělala Paige všechno možné, aby získala Micahovu pozornost. Předváděla se před ním, flirtovala 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291856