už několik hodin v kuse a zapomněl jsem se i najíst.“ Sundám Montyho ze svého klínu, vstanu a jdu s ním do kuchyně, kde nám Rita připraví lehkou večeři, při které mi náš syn popisuje svůj dnešní den. „Co budeme dělat zítra?“ zeptá se nás na konci svého monologu. „Neděli máš přece na přípravu do školy,“ připomene mu Rita. „Nemohli bysme aspoň ráno někam jít? Třeba do parku. Děcka ze třídy tam chodí pořád. Prý tam jsou skvělý prolézačky a skluzavky,“ zkouší nás Monty přemluvit, ale Rita je neoblomná. „Na příští sobotu něco naplánuj, ano?“ snažím se Montyho utěšit, když vidím jeho zklamaný výraz. „Může to být i ten park?“ zvedne oči, které má po mně. „Může,“ přikývnu a on se na mě usměje. „Díky.“ „Běž si dát ty věci, co sis dnes koupil, do pokoje,“ pobídne ho Rita a po jeho odchodu se otočí ke mně. „Nechceš ho vzít raději jinam?“ „Proč? Sám si to vybral a těší se tam.“ „Ano, ale sám dobře víš, že se na těch prolézačkách může zranit a nic se tam nenaučí. Přijde mi to trochu zbytečné.“ „Potřebuje trochu pohybu.“ „Ten má ve škole a v kroužku zdravého pohybu,“ připomene mi ona. „Už jsem mu to slíbil,“ zakroutím hlavou. Já ani Rita na pohyb příliš nejsme a ani našeho syna k němu moc nevedeme. Na to, aby nebyl otylý, mu stačí tělocvik a správná strava.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291768
Navíc má i ten kroužek, který ho naučí se protahovat a pracovat se svým tělem, aby neměl žádné zdravotní potíže. V budoucnu se bude živit hlavou, protože sportovci mají velice nejistou a krátkou kariéru. Navíc je tam velká konkurence a stačí jeden úraz a člověk může celoživotní snahu pohřbít. „Dobře, když jsi mu to již slíbil, ale příště najdu něco já,“ sklidí Rita ze stolu a já odejdu za Montym, který mi ukáže i balónek s heliem a malý model žaludku, který si v centru koupil. Po koupeli mu přečtu část knihy a on při tom spokojeně usne i s mikroskopem v podpaží.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291768
KAPITOLA 11. „Dobré ráno,“ pozdravím v pondělí ráno své podřízené a kromě pozdravu mi odpoví i pár úsměvů. Je to poprvé, co se to stalo, a proto se pokusím jim to trochu nesměle oplatit. Po přinesení kávy a ranního reportu se pustím do práce. Soustředím se jen na ni a dopoledne mi tak uběhne velice rychle. Po obědě si skočím na záchod, kde o svoji pohodu a soustředění přijdu, jelikož mě tam přepadne Jered. „Co děláš?“ zeptám se ho, když mě zatlačí zpět do kabinky, ze které jsem právě vycházel. „Hádej,“ usměje se na mě, zatímco se mi sápe po mém zipu. „Zbláznil ses?“ zasyčím na něj a odstrkuji jeho nenechavé prsty. „Ne, jen jsem si myslel, že si zopakujeme naše poprvé,“ ušklíbne se a pleskne mě po ruce, která ho odstrčila. „Nic opakovat nebudeme. Jsme v práci!“ upozorním ho přísným tónem. Navzdory tomu, že je lehčí než já, jej nedokážu ode dveří odstrčit. „Kabinky sahají až ke stropu, takže nikdo nic neuvidí, a protože ty se neuděláš, tak ani neuslyší. Já se totiž umím ovládat.“ „Jak to myslíš?“ zarazím se. „Prostě uděláš ty mě,“ pokrčí rameny. Já z toho nic nebudu mít, pomyslím si zaraženě, než mi dojde, že už beru jako naprostou samozřejmost, že se mi sex s ním bude líbit. Nad čím to dumám? 100
Ukázka elektronické knihy