už několik hodin v kuse a zapomněl jsem se i najíst.“ Sundám Montyho ze svého klínu, vstanu a jdu s ním do kuchyně, kde nám Rita připraví lehkou večeři, při které mi náš syn popisuje svůj dnešní den. „Co budeme dělat zítra?“ zeptá se nás na konci svého monologu. „Neděli máš přece na přípravu do školy,“ připomene mu Rita. „Nemohli bysme aspoň ráno někam jít? Třeba do parku. Děcka ze třídy tam chodí pořád. Prý tam jsou skvělý prolézačky a skluzavky,“ zkouší nás Monty přemluvit, ale Rita je neoblomná. „Na příští sobotu něco naplánuj, ano?“ snažím se Montyho utěšit, když vidím jeho zklamaný výraz. „Může to být i ten park?“ zvedne oči, které má po mně. „Může,“ přikývnu a on se na mě usměje. „Díky.“ „Běž si dát ty věci, co sis dnes koupil, do pokoje,“ pobídne ho Rita a po jeho odchodu se otočí ke mně. „Nechceš ho vzít raději jinam?“ „Proč? Sám si to vybral a těší se tam.“ „Ano, ale sám dobře víš, že se na těch prolézačkách může zranit a nic se tam nenaučí. Přijde mi to trochu zbytečné.“ „Potřebuje trochu pohybu.“ „Ten má ve škole a v kroužku zdravého pohybu,“ připomene mi ona. „Už jsem mu to slíbil,“ zakroutím hlavou. Já ani Rita na pohyb příliš nejsme a ani našeho syna k němu moc nevedeme. Na to, aby nebyl otylý, mu stačí tělocvik a správná strava.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291768