sněhem, měnilo je světlo dne a docela jinak vypadaly večer, v paprscích pouličních lamp. Teď do ulic padalo měkké zářijové slunce a propůjčovalo jim půvab starých vlámských pláten. Vystoupil u Národního divadla a vydal se vzhůru po Národní třídě. Ještě nevěděl, co udělá s volným časem a ani o tom nepřemýšlel. Stačilo mu jen tak jít, vstřebávat do sebe ruch ulice a čas nechat plynout jako vodu mezi prsty. Viděl barevné fasády opravených domů, skleněná průčelí bank, nahlížel do výkladů mnoha nových obchodů a cítil radost z toho, že se město mění. Vzápětí šlápl do psí hromádky a jeho radost byla ta tam. Přišel na Václavské náměstí, ale nezamířil vzhůru. Ztratil se v uličkách, vedoucích k Týnu. Sáhl na pleť starého domu s gotickými okny a nechal do sebe vstoupit energii starých kamenů. U domu, v němž kdysi bydlel Franz Kafka, se zastavil a pohlédl vzhůru. Tady se rodily prózy, kterým tehdy tak málo lidí rozumělo. Ale je jich dnes víc? Není Kafka jen módou? Trička s jeho portrétem se dobře prodávají. Kafka. „Kaf-ka,“ pošeptal si a šel dál. Přešel Staroměstské náměstí a vydal se Pařížskou ulicí směrem k řece. Někde u synagogy ucítil nutkání zastavit se a odbočit na Židovský hřbitov. Proč? kladl si otázku. Vždyť tam byl několikrát a měl pocit, že o starých kamenech s hebrejskými texty ví už dávno všechno. Přesto poslechl nutkavý pocit a koupil si vstupenku. Neviděl davy turistů a byl rád. Chtěl být s hlasem v sobě sám. Přišel až k náhrobku rabína Löwa, se kterým před staletími
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291738