Bylo mi to jedno, a tak jsem ze sebe shodila vlhké oblečení od sněhu a šla si rychle udělat něco teplého, co by mi mohlo na chvíli zahřát zkřehlé ruce. Bob ani Adam se za celou dobu v kuchyni neukázali, a tak jsem si vzala čaj s sebou a přikrytá až po krk jsem se snažila nemyslet vůbec na nic. „Aneto, spíš?“ uslyšela jsem ode dveří a dost naštvaně jsem odpověděla, že už ne. Nechala jsem zavřené oči a čekala, co je tak důležitého, že mě přišel Bob osobně poctít svou návštěvou. „Já jsem se ti přišel omluvit,“ řekl a jeho oči se dívaly přímo na mě. „Jako proč? Že jsi se sem k mojí nelibosti nastěhoval, nebo proto, že jsi mě před chvílí probudil?“ odsekla jsem a prosila toho nahoře, aby Bob co nejrychleji odešel. „Vidím, že moje veškerá snaha o cokoliv je zbytečná, ale ani jedno, co jsi řekla, tím důvodem není. Já už totiž vím, co ti je? Ty nejsi těhotná, ty jsi v přechodu. A modlím se, aby se ten byt uvolnil co nejdřív, protože bydlet tady s tebou víc jak měsíc by mě zabilo,“ vysvětlil mi dost důrazně a okamžitě odešel. No, super. Tak hlavně že už vím, co mi je. Chvíli jsem se utápěla ve své hluboké lítosti, a když se mi konečně povedlo přiblížit ke břehům naděje, vzala jsem telefon a snažila se dovolat člověku, který by mě alespoň vyslechl, když už nic jiného. Jenomže Nina měla asi něco důležitého na práci, protože její mobil byl nedostupný, což se mu za ty roky, co jsem ji znala, stávalo opravdu
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291733