tam musím vrátit.) Po této příliš osobní odbočce zpět do Suðursveit. Moji hostitelé v Höfnu mi na příští ráno sjednali odvoz mlékařským vozem (se světáckým šoférem Ólim, s nímž jsme při jedné zastávce napočítali v zálivu čtyřicet labutí) na Oháňku. ACH, HALI, TO BYLA IDYLA!!! Trochu jiná, než jsem očekávala. Hlavním hospodářem tam byl Þórbergův starší bratr Steinþór, úžasně vtipný a moudrý muž, který znal spousty básniček a příběhů a po celém Islandu byl znám jako skvělý vypravěč (začátkem sedmdesátých let měl pravidelnou vypravěčskou relaci v rozhlase, jeho vyprávění prý poslouchal celý Island a bylo pak vydáno i knižně). Hospodářem další generace byl jeho jediný syn Torfi. V mládí, kdy bylo na Islandu málo škol a učitelé putovali mezi statky, kde se shromažďovaly děti k výuce, působil jako takový sezónní učitel. Pak absolvoval učitelskou školu a stal se zároveň ředitelem a učitelem jednotřídky v Suðursveit. Byl také velký koumal jako jeho otec. (Samozřejmě obývák i další místnosti na Oháňce plné regálů s knihami.) Neméně zajímavá, ba ještě zajímavější byla ženská část populace. Nejstarší hospodyně šestasedmdesátiletá stařenka, drobňoučká a vetchá, jediná toho času fungovala. Prostřední hospodyně, jednačtyřicetiletá Ingibjörg ve vysokém stupni těhotenství s desátým dítětem, momentálně nepřítomna. Její nejstarší dcera, těsně po porodu třetího dítěte, ještě polehávala v podkroví. Takže o děti nebyla v chalupě nouze a tetičkami a strýci mladšími než jejich neteře a synovci se to tam hemžilo. Nejpovedenější byly scény při jídle, kdy celé osazenstvo zasedlo ke společnému stolu a děti po sobě začaly vrhat talíře a vzájemně se píchat vidličkou. Že se nerouhám: těhotná prostřední hospodyně byla právě v nemocnici v Reykjavíku s pětiletou dceruškou, které vypíchl oko dvanáctiletý bratříček ne sice vidličkou, ale tužkou. Ubohá šestasedmdesátiletá stařenka ten zmatek pochopitelně nemohla zvládnout, zvláště přihlédneme-li k islandským výchovným metodám, tj. nevztáhnout na dítě ruku, nekřičet na ně a ponechat jim úplnou volnost. Děti si to užívaly a tříletý synek té čerstvé rodičky, jinak rozkošný blonďatý řimbaba, by ji spolkl po večeři. Což také začasto činil. Dospělí muži byli ke všem kraválům naprosto lhostejní a jedině nejstarší hospodář byl všem dětem dědem, otcem i matkou, krmil to, hledal po okolí, vytahoval z močůvky a hýčkal. Snažila jsem se stařence ulehčit práci, jak jsem mohla, a prakticky celé dny jsem stála u dřezu a myla nádobí. Mezitím jsem vařila kafe mužským a hlavně návštěvám; Oháňka byla jakýmsi kulturním a společenským centrem kraje a dveře se hosty netrhly. Jinak byly místní děti rozkošné, hlavně kluci, úžasní hloubalové a hlavy otevřené. Dva nejstarší měli dlouhé vlasy, pokrok v podobě Beatles dospěl už i do těchto končin. Ale byla jsem šťastná, když se Ingibjörg, neobyčejně zdatná a inteligentní žena, vrátila z Reykjavíku a vzala otěže pevně do rukou. Naprosto nic ji nevyvedlo z míry, což byl jediný způsob, jak všechno zvládnout. To činila celý život a já ji milovala a miluju dosud. Za pár dní přibyli 96 | Nova et vetera
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291727