5. MLČENÍ NĚCO STOJÍ
„Jak se dá očekávat od družiny s kořeny u tajné policie a rozvědných složek, její členové kladou výjimečný důraz na poslušnost vůči nadřízeným, projevy silné vzájemné věrnosti a dodržování přísné kázně,“ uvádí Illarionov a dodává, že na zrádce čekají nejpřísnější tresty včetně trestu smrti. Pro muže síly, tvrdí, funguje stát jako základna, kterou využívají k ovládnutí klíčových hospodářských odvětví a sdělovacích prostředků. Je opravdu jen málo oblastí ruského života, kam by nedosáhla jejich moc. Tyto muže spojuje tvrdý výcvik, dovednosti, motivace a mentalita potřebné k užití síly vůči ostatním lidem. „Nejpříznačnější charakteristikou současného režimu není, že skutečná moc náleží jednomu člověku, rodině, straně nebo etnické skupině, ale daleko více společenství bývalých a současných agentů tajných služeb,“ domnívá se Illarionov. Faktem nicméně je, že FSB část úkolů, které od Putina dostala, ne vždy zvládla k jeho plné spokojenosti. V roce 2011 nedokázala předpovědět masové demonstrace proti jeho vládě, a když k nim došlo, nebyla schopná jim zabránit. Vážnější důsledky měl zpackaný zásah v moskevském divadle Na Dubrovce, kde 23. října 2002 čečenští teroristé během představení obsadili budovu s 850 rukojmími a žádali stažení ruských vojsk z Čečenska. Speciální jednotky FSB tehdy do nitra budovy napustily uspávací plyn, neodhadly ale jeho množství – na důsledky otravy nebo udušení zvratky tak zemřelo na 130 rukojmích. (Později se navíc ukázalo, že FSB měla mezi teroristy své agenty, o celé akci věděla a nechala ji z propagandistických důvodů proběhnout.) Putin na množící se neúspěchy FSB reagoval tak, že během roku nechal ze služby vyhodit část lidí ze svého petěrburského okruhu a službu již tolik nevyužíval jako rezervoár pro dosazování zaměstnanců na důležitá místa ve státní správě.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291665
NOVIČOK NEBO KULKA
V kontrarozvědce i na posty ve svém okolí nechal vystoupat mladší funkcionáře a dal jim jasně najevo, že od nich chce ochranu své vlády. Hlavním cílem bylo udržovat všechny kolem sebe v mocensky napjaté rovnováze, která by jeho moc stabilizovala. „Putinův nový model naznačuje malý prostor pro meziresortní rivalitu a spory. Všichni ruští byrokrati od ministrů přes generály FSB až po regionální úředníky začali čelit stejně nejisté budoucnosti. Elita země se více dostala pod Putinovu kontrolu,“ popsali změnu paradigmatu v roce 2018 v analýze pro časopis Foreign Affairs Soldatov s Boroganovou. GRU je na rozdíl od FSB uzavřenější organizací, tvoří ji zhruba 10 000 členů, a dokonce i za sovětských časů byla vedena spíše vlasteneckými pohnutkami než komunistickou ideologií. Britský novinář Edward Lucas v knize Klam popisuje, že její důstojníci zpravidla pocházejí spíše z venkova než z ruských hlavních měst, ze skromnějšího prostředí než elitní zahraniční špioni z rozvědky SVR a v dnešní době i z poctivějších kruhů než protekční děti a neurvalci z FSB. Možná v důsledku toho podle něj jeví GRU tendenci zůstávat stranou prohnaných intrik, při nichž se perou špinavé peníze, a podvodných podnikatelských machinací, jež si tolik oblíbily její sesterské agentury. A pak taky platí, že pokud se její vedoucí důstojníci odváží na pole vnitřní politiky, říkají si o malér. Vojenští špioni se oficiálně zaměřují především na zahraniční hrozby. Mají za úkol družicový průzkum i sběr vojenských elektronických informací. Dlouho jim byly podřízené ruské elitní speciální síly rychlého nasazení Specnaz (v současné době má vlastní specializované jednotky Specnaz k dispozici každá ruská tajná služba) a disponují skupinou agentů působících v zahraničí. Část z nich je soustředěna
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291665
5. MLČENÍ NĚCO STOJÍ
v sídle NATO v Bruselu, kde se snaží infiltrovat mezi její politické i vojenské velení. Lucas si ve své knize všímá, že GRU má na svém kontě také hodně násilných akcí. Nejvýrazněji o sobě dávala vědět během rusko-čečenské války, kdy likvidovala čečenské velitele. Při jedné operaci byl zabit první prezident odštěpenecké čečenské republiky Ičkeria Džochar Dudajev. Roztrhala ho na kusy raketová střela, když se vynořil z úkrytu, aby si zavolal satelitním telefonem. Další atentát cílil na exilového čečenského prezidenta Zelimchana Jandarbijeva v katarském hlavním městě Dauhá v únoru 2004 – zemřel v autě, pod kterým byla nastražena bomba. Vážně zraněn byl tehdy i jeho dvanáctiletý syn Dáúd. Krátce nato katarské orgány zatkly trojici Rusů. Jeden ze zatčených, první tajemník ruského velvyslanectví Alexandr Fetisov, byl nedlouho poté propuštěn, protože požíval diplomatické imunity. Zbylí dva muži byli identifikováni jako agenti GRU Anatolij Jabločkov a Vasilij Pugačov. V roce 2007 zopakovala GRU podobný atentát v Abcházii, kde byl zavražděn lokální vůdce a představitel radikální islámské komunity Chamzat Gicba. Mezi lety 2008–2009 došlo k sérii vražd čečenských politiků v Turecku, přes jehož území řada z nich utíkala do bezpečí. K samotné GRU nemá Putin tak blízko jako k FSB, protože nikdy neprošel jejími strukturami. Nedá se ale říci, že by si vojenskou rozvědku také nedokázal podmanit. Podobně jako v případě FSB do jejího čela dosadil sobě loajální lidi. Britský expert na Rusko a organizovaný zločin Mark Galeotti nazývá způsob Putinovy vlády „adhokracií“. Odmítá, že by byl Putin geniální stratég, jak je často líčen. Podle něj spíš velmi umně využívá své zkušenosti z juda, kterému se věnoval
99
Ukázka elektronické knihy