Barbara O‘Nealová Přikývnu. Kromě rodiny nikdo neví, jak zle na otřesy reaguju. „Neslyšela jsi, odkud šlo?“ „Z moře u pobřeží.“ Neurčitě mávne rukou k neklidně se pěnící vodě, tvrdě narážející do pevniny. „Fajn.“ Vyrazíme svižným tempem a hodně při tom mácháme rukama. Někdy šlapeme dlouho v tichu, ale dnešní novinky jsou tak významné, že to nevydržím. „Koupili jsme nový dům.“ „Už? Poslední projekt jste dokončili sotva minulý týden.“ „To jo, ale Simonovi se doneslo, že zemřela sestra Veronicy Parkerové.“ Zkoprní s pusou dokořán. „Ne.“ Povytáhnu obočí. „Ale ano. Díváš se na novou majitelku Safírového domu.“ „Děláš si srandu.“ Tváří se zároveň klidně i nažhaveně. „Ne. Hotovo a domluveno. Koupil to přímo bez agenta.“ „Proboha. Je ještě bohatší, než jsem si myslela.“ Chytnu ji v podpaží a nasměruju ke stezce, která obtáčí horu ze severu tohoto výběžku. „Jeho otec stále vlastní pořádné fláky země.“ „Ach, můj bože!“ vydechne. „Přece víš, jak moc ji zbožňuju. Musíš mi to tam ukázat.“ „To je jasný! Chci, abys mi s tím pomohla.“ „Kdy? Dneska ne. Mám hrozně práce. Co tenhle víkend?“ „Rozhodně. Slíbila jsem dětem, že je tam vezmu. Můžeš jet s námi.“ „Máte ho na kšeft?“ „Ne.“ Začíná stoupání, tak se na moment odmlčím. Slunko je ostré, opírá se mi do ramen. „Budeme tam bydlet.“ „Ne, to nemůžeš!“ Gwenethiny ruce vystřelí do vzduchu. „Potřebuju tě tady.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291546