Robinson8-zlom.qxd16.5.202115:55Stránka98
„A slibujeme, že nepůjdeme daleko,“ dodal Alexander. Angelica se obrátila ke Stanleymu, už však znala odpověď. „Nemůžeš s nimi být pořád,“ namítl. „A když jsou ve škole, zjevně to zvládají skvěle.“ „Škola je něco jiného,“ bránila se Angelica. „Tam na ně dohlížejí vychovatelé.“ „Možná, nemůžou ale zůstat malými kluky navěky.“ Stanley se zasmál. „Kdyby malí kluci jednoho dne nevyrostli, kdo by vedl náš průmysl a diktoval směr naší evoluce?“ Angelica věděla, že má pravdu. Musela přestat o Williama neustále pečovat a nechat ho vyrůst v muže, kterým se měl jednou stát, jenže na to nebyla připravená. Jedna její část nikdy nebude. „Donesu vodítko,“ řekla Violet a úkosem se přitom na Angeliku usmála. Očividně si její znepokojení užívala. Bylo to, jako by chtěla, aby chlapci vyrazili ven prostě proto, že věděla, že to Angelica nechce. „Tak dobrá,“ ustoupila Angelica. „Ale zůstanete na bulváru a na dohled hotelu.“ „Slibujeme,“ řekli chlapci jednohlasně. „A, Alexandře,“ dodala Violet a výmluvně oslovila jen jeho. „Musíš pořád pevně držet Sammyho vodítko. Jen ty. Pořád,“ zopakovala a dala tak jasně najevo, že svěřuje péči o psa jen jemu, ne Williamovi. Angelica spolkla hněv, třebaže ji hluboce ranilo vidět zklamaný výraz, který se objevil na Williamově tváři, když mu došlo, jak to Violet myslí. O hodinu a půl později seděli Angelica a Stanley v přepychově zařízeném hotelovém foyer a čekali na návrat dětí. Stanley měl dobrou náladu a usmívající se tvář stále zrudlou po předchozím výkonu v ložnici, třebaže Angelica jejich romantické dostaveníčko dávno vypustila z hlavy. Hleděla na hlavní vchod a mžourala
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291516
Robinson8-zlom.qxd16.5.202115:55Stránka99
do ostrého slunečního svitu. Dělalo jí starosti, kam se chlapci poděli. „Nečekala jsem, že budou pryč déle než půl hodiny,“ řekla a maně přitom tahala za krajkový lem svých šatů. „Jak dlouho trvá vyvenčit psa? Je to drobnost.“ Stanley si přestal pohvizdovat. „Opravdu si děláš příliš velké starosti,“ pravil. „Vím jistě, že se za chvíli objeví s perfektním vysvětlením.“ Uběhlo dalších deset minut, načež chlapci vběhli dovnitř, a Angeliku potěšilo, když uviděla, že psí vodítko drží William, ne Alexander. Rychle vyskočila na nohy, vyšla jim vstříc a oba je políbila na čelo, zatímco jí psík začal se štěkotem tančit kolem kotníků. „Williame, prosím, odveď tu věc pryč,“ požádala a William začal vléct psa ke Stanleymu, který líně a beze spěchu mířil k nim. Alexandrovi řekla: „Dobře jsem slyšela, jak ti paní Cosgroveová řekla, že jen ty můžeš držet Kapitánovo vodítko.“ „Nepřipadalo mi to fér, takže jsme se střídali,“ přiznal Alexander. „Je mi to líto.“ „Prosím, neomlouvej se mi,“ odvětila Angelica. „Tak by to mělo být.“ Pohladila Alexandra po hlavě. „Je od tebe moc milé, že o Williamovi takto smýšlíš.“ „On by udělal to samé pro mě.“ Dorazil k nim Stanley a přivedl zpátky Williama i Kapitána. „Tak, kde jste byli, kluci?“ zeptal se. „Matka to určitě chce vědět.“ „Na promenádě hráli loutkové divadlo,“ vysvětlil William. „Ano, a my zapomněli na čas,“ dodal Alexander. „Máme odvést Kapitána Sammyho zpátky nahoru paní Cosgroveové?“ „Kdybyste se vrátili před dvaceti minutami, moje odpověď by zněla ano,“ řekla Angelica. „Jenže ona se mezitím vydala s Effie na procházku. Určitě vás šly hledat.“ „Můžeme jít do akvária?“ zeptal se Alexander. „Slíbili jste, že nás tam vezmete.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291516
Robinson8-zlom.qxd16.5.202115:55Stránka100
„To jsme slíbili,“ uznal Stanley. „Takže do akvária, ale rozhodně ne s Kapitánem.“ „Ne,“ souhlasila Angelica. „Jeho pekelný štěkot by ryby tak vyděsil, že by se všechny schovaly. Budete ho muset nechat v pokoji paní Cosgroveové. Nepředpokládám, že by byla dlouho pryč.“ „Já ho tam vezmu,“ nabídl se William nadšeně. Popadl psa do náruče a rozběhl se pryč, jenže Stanley ho chytil. „Ne tak rychle,“ řekl. „Budeš potřebovat klíč.“ Podal mu ho. „Pamatuješ si cestu?“ „Ano,“ zavolal William zpátky, rychle minul hydraulický výtah nebo taky „vertikální autobus“, jak se mu říkalo, a vyrazil ke schodům. „To jsi plánoval nosit s sebou ten nešikovný kruh s klíčem celé odpoledne?“ zeptala se Angelica. „Ovšemže ne. Jenom mě napadlo, že si ho nechám, dokud se nerozhodneme, co uděláme. Před odchodem ho odevzdám na recepci.“ „Vadilo by ti, kdybych s vámi do akvária nešla?“ zeptala se Angelica. „Moc mě nezajímá a tobě udělá dobře, když strávíš nějaký čas s chlapci o samotě.“ „Ano, to udělá,“ souhlasil Stanley. „Ne, nevadilo. Ale co si se sebou počneš, než se vrátíme?“ „Myslím, že půjdu najít Effie a Violet – uvidím, jestli si Violet nezískám.“ „To je skvělý nápad,“ souhlasil Stanley. „Kdyby se ti to povedlo, zbytek našeho pobytu by byl příjemnější.“ „No, nečekej zázraky. Viděl jsi, jaká je.“ Williamovi to netrvalo dlouho. Když seběhl dolů a vrátil klíč Stanleymu, těžce oddychoval, jako by celou cestu sprintoval. „Matka ti mohla ušetřit cestu,“ řekl mu Stanley. „Jak to myslíš?“ zajímal se William. „Myslím to tak, že vás do akvária vezmu sám. Vaše matka se pokusí dohonit Effie a Violet. Mohla vzít Kapitána s sebou.“
100
Ukázka elektronické knihy