Robinson8-zlom.qxd16.5.202115:55Stránka98
„A slibujeme, že nepůjdeme daleko,“ dodal Alexander. Angelica se obrátila ke Stanleymu, už však znala odpověď. „Nemůžeš s nimi být pořád,“ namítl. „A když jsou ve škole, zjevně to zvládají skvěle.“ „Škola je něco jiného,“ bránila se Angelica. „Tam na ně dohlížejí vychovatelé.“ „Možná, nemůžou ale zůstat malými kluky navěky.“ Stanley se zasmál. „Kdyby malí kluci jednoho dne nevyrostli, kdo by vedl náš průmysl a diktoval směr naší evoluce?“ Angelica věděla, že má pravdu. Musela přestat o Williama neustále pečovat a nechat ho vyrůst v muže, kterým se měl jednou stát, jenže na to nebyla připravená. Jedna její část nikdy nebude. „Donesu vodítko,“ řekla Violet a úkosem se přitom na Angeliku usmála. Očividně si její znepokojení užívala. Bylo to, jako by chtěla, aby chlapci vyrazili ven prostě proto, že věděla, že to Angelica nechce. „Tak dobrá,“ ustoupila Angelica. „Ale zůstanete na bulváru a na dohled hotelu.“ „Slibujeme,“ řekli chlapci jednohlasně. „A, Alexandře,“ dodala Violet a výmluvně oslovila jen jeho. „Musíš pořád pevně držet Sammyho vodítko. Jen ty. Pořád,“ zopakovala a dala tak jasně najevo, že svěřuje péči o psa jen jemu, ne Williamovi. Angelica spolkla hněv, třebaže ji hluboce ranilo vidět zklamaný výraz, který se objevil na Williamově tváři, když mu došlo, jak to Violet myslí. O hodinu a půl později seděli Angelica a Stanley v přepychově zařízeném hotelovém foyer a čekali na návrat dětí. Stanley měl dobrou náladu a usmívající se tvář stále zrudlou po předchozím výkonu v ložnici, třebaže Angelica jejich romantické dostaveníčko dávno vypustila z hlavy. Hleděla na hlavní vchod a mžourala
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291516