DIANE GASTONOVÁ
Pan Walters pána doprovodil ke dveřím. „Pokud se strany dohodnou, o provizi rozhodně nepřijdete,“ ujistil ho. „Pojďme do přijímacího pokoje,“ vyzvala Lorene znovu matku a von Ostena. „Postarám se vám o občerstvení,“ nabídl se pan Walters. „Já jdu domů,“ zamumlala Genna polohlasně. Lorene ji chytila za paži. „Ne, to nejdeš. Měly bychom držet spolu.“ Matka se zavěsila do Tess a zamířila k přijímacímu pokoji. „To je skvostné, vidět všechny své dcery pohromadě!“ „Co – co tady děláte, matko?“ zeptala se Tess. Matka a hrabě von Osten se spolu posadili na pohovku. Genna si sedla do křesla co nejdál od nich, Tess s Lorene naproti. „Přece jsme se na vás přijeli podívat!“ odvětila matka s okouzlujícím úsměvem, který si Lorene pamatovala. „A také se mi zastesklo po Anglii. Hlavně po Londýně. Ubytovali jsme se v hotelu Mirvart na Brook Street, ráda bych ale vlastní dům a doneslo se mi, že tenhle je na prodej.“ Zasmála se. „Ve snu by mě nenapadlo, že tu bydlíš ty, Lorene! Kdo by čekal, že při hledání domu najdu své dcery?“ Natáhla se a stiskla Lorene ruku. „Edmund mi poslal zprávu o smrti tvého manžela, drahá. Ty máš ale štěstí!“ „A ty jsi ze mě udělala babičku, drahoušku!“ zvolala směrem k Tess. „Už se nemůžu dočkat, až toho drobečka vezmu do náručí. Samozřejmě považuju za své vnouče i Edmundova syna, ale to není takové.“ „Proč jste nám nenapsala, že přijedete?“ zeptala se Tess. „Ano, proč?“ přidala se Genna. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291497