DIANE GASTONOVÁ
Pan Walters pána doprovodil ke dveřím. „Pokud se strany dohodnou, o provizi rozhodně nepřijdete,“ ujistil ho. „Pojďme do přijímacího pokoje,“ vyzvala Lorene znovu matku a von Ostena. „Postarám se vám o občerstvení,“ nabídl se pan Walters. „Já jdu domů,“ zamumlala Genna polohlasně. Lorene ji chytila za paži. „Ne, to nejdeš. Měly bychom držet spolu.“ Matka se zavěsila do Tess a zamířila k přijímacímu pokoji. „To je skvostné, vidět všechny své dcery pohromadě!“ „Co – co tady děláte, matko?“ zeptala se Tess. Matka a hrabě von Osten se spolu posadili na pohovku. Genna si sedla do křesla co nejdál od nich, Tess s Lorene naproti. „Přece jsme se na vás přijeli podívat!“ odvětila matka s okouzlujícím úsměvem, který si Lorene pamatovala. „A také se mi zastesklo po Anglii. Hlavně po Londýně. Ubytovali jsme se v hotelu Mirvart na Brook Street, ráda bych ale vlastní dům a doneslo se mi, že tenhle je na prodej.“ Zasmála se. „Ve snu by mě nenapadlo, že tu bydlíš ty, Lorene! Kdo by čekal, že při hledání domu najdu své dcery?“ Natáhla se a stiskla Lorene ruku. „Edmund mi poslal zprávu o smrti tvého manžela, drahá. Ty máš ale štěstí!“ „A ty jsi ze mě udělala babičku, drahoušku!“ zvolala směrem k Tess. „Už se nemůžu dočkat, až toho drobečka vezmu do náručí. Samozřejmě považuju za své vnouče i Edmundova syna, ale to není takové.“ „Proč jste nám nenapsala, že přijedete?“ zeptala se Tess. „Ano, proč?“ přidala se Genna. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291497
SKRÝVANÁ VÁŠEŇ
„Já říkal, že jim máš napsat,“ ozval se hrabě. „Že bychom neměli přijet bez ohlášení.“ „Nesmysl!“ mávla rukou matka. „Samozřejmě jsem chtěla všem oznámit, že jsem v Londýně. Až se usadím. Nesnáším hotelové pokoje.“ „Mirvart není špatný,“ namítl hrabě. Matka ho ignorovala. „Lorene, drahoušku, ty opravdu tenhle krásný dům prodáváš?“ „Ano, matko,“ odpověděla Lorene. „Proč?“ rozhodila matka rukama. „Je to pěkný dům.“ „Nemám v úmyslu žít ve městě.“ Lorene se točila hlava. Připadala si jako ve snu. Matka, která se vrátila do Anglie, jako by nikdy neodešla, nemohla být skutečná. „Musíš ale zůstat na sezonu, když jsi teď volná!“ „Počkejte,“ nedala se Tess. „Proč jste vlastně přijela do Londýna, matko?“ Von Osten se předklonil. „Přijeli jsme, abychom se tu vzali,“ oznámil. „Od smrti vašeho otce již uplynula patřičná doba, takže konečně můžeme mít svatbu.“ Matce strnul úsměv. „Ale jdi, Ossie,“ napomenula svého druha, „shodli jsme se, že bychom se mohli vzít. Já se na rozdíl od tebe do svatby zas tak nehrnu.“ Přelétla pohledem Lorene a její sestry. „Ale jsme tu, abychom si užili londýnskou sezonu. Chodili do divadla a na nákupy, na plesy a večeře. A abychom viděli mé krásné dcery.“ „Když už jsou tady,“ zašeptala Genna natolik hlasitě, aby ji slyšela Lorene. Sloužící přinesl čaj, který Lorene všem nalila. Genna a Tess odložily své šálky na stůl netknuté. Lorene potřebovala cítit horký nápoj v hrdle, aby se ujistila, že se jí to všechno jen nezdá. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291497
DIANE GASTONOVÁ
Matka začala vykládat o hotelu Mirvart a jeho zařízení a jídle, když vtom Genna bouchla dlaní do stolu. „Jak můžete mluvit o nějakém hloupém hotelu?“ vyhrkla. „Víte, jak je to pro nás těžké?“ „Co je těžké, holčičko?“ nechápala matka. „Co je těžké?!“ Genna vstala. „Vy. To, že jste tady. Beze slova varování. A děláte, jako byste byla pryč pár dní. Cožpak pro nás nemáte ani slovo vysvětlení, proč jste nás opustila?“ Lorene cítila, že by měla Gennu zarazit, ale jazyk ji neposlouchal. „Myslím, že nám dlužíte vysvětlení,“ pokračovala Genna. Matka zvolna odložila šálek na stůl a pohlédla na svou nejmladší dceru. „Tak za prvé jsem neplánovala, že se setkáme tímto způsobem. Také mě to zaskočilo. A proč jsem odešla, víte.“ Vrhla zamilovaný pohled na von Ostena. Genně blýsklo v očích. „Opustila jste své děti. Mně bylo teprve šest. A Lorene devět. Věděla jste, že převzala veškerou péči o nás? V devíti letech? A musela si kvůli nám vzít toho nechutného starce. Věděla jste, co pro nás udělala, když nám otec nezanechal ani vindru?“ „Genno, prosím tě –“ naléhala na ni Lorene. Všechno, o čem sestra mluvila, už bylo minulostí. „Je mi to líto,“ řekla matka, „ale kdybych tu byla, dokázala bych to všechno nějak změnit? Nedokázala. Kromě toho se věci vyvinuly dobře, ne? Jednoho dne z tebe bude vévodkyně.“ Jako kdyby na tom Genně záleželo. Lorene pozvedla ruce. „Nehádejme se,“ vyzvala přítomné. „Musíme si na sebe navzájem zvyknout.“ Obrátila se k von Ostenovi, protože se zdálo, že na 100 Ukázka elektronické knihy