ŠESTÁ KAPITOLA „Já že jsem zbabělec,“ opakovala Sopi nevěřícně a pohlédla stranou. Potřásla hlavou a podívala se Rhysovi přímo do očí. „To myslíš vážně?“ zamračila se. Rhys byl rád, že se Sopi místo zoufalého brekotu vzteká. Bral to jako dobré znamení. „Ne, nemyslím,“ přiznal. „Jen jsem tě chtěl vyprovokovat k činu.“ „To se ti tedy vážně povedlo,“ odtušila Sopi uraženě. „Štve mě, že se tvůj děda pak už o nic nepokusil. Prostě to vzdal.“ Rhys jen stěží přemáhal zlost. „Já sám jsem si tím prošel. Vím, že má cenu bojovat za něco, co ti právem patří.“ „Doufám, že vnímáš tu ironii,“ poznamenala Sopi jízlivě. „Odmítám se omlouvat za to, že jsem koupil tyhle lázně. Bylo to levnější a efektivnější než celý zástup právníků. A taky to nevzbudilo zájem veřejnosti.“ Přisunul Sopi křeslo. „Maude dostane, co jí patří. O tom jsem přesvědčený. Teď si hezky sedni a najez se.“ „Já… nemám hlad,“ zabrblala Sopi. „Dobře, tak tedy začneme se vzájemným poznáváním, co říkáš,“ navrhl Rhys. „Chci, abys mi začala věřit.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291441
POPELČINO POKUŠENÍ
Sopi rezignovaně vzdychla a poslušně se posadila. Rhys zůstal stát za ní. Jeho pozornost upoutal Sopin široký pramen vlasů, který zůstal uvězněný pod rolákem. Dráždil ho už od doby, kdy se spolu dohadovali v Sopině chatce. Opatrně pramen sevřel do pěsti a jemně zatahal. Sopi ztuhla, ale pak se naklonila, aby ho mohl uvolnit. Rhys vlasy po částech osvobodil a pak jí je prohrábl prsty. S potěšením zaregistroval, že se Sopi zachvěla. „Kdyby sis je náhodou někdy chtěla ostříhat, nejdřív mi o tom řekneš, jasné?“ nařídil jí. „Takže mi teď budeš poroučet i v tom, co mám dělat se svými vlasy?“ ozvala se Sopi roztřeseným hlasem. Rhys si její vlasy ovázal kolem dlaně a vlepil jí pusu na temeno hlavy. „Ne, to byl jen rozverný milencův požadavek, süsse. Nemusíš to brát tak doslova.“ „Jenže my nejsme žádní milenci.“ V Rhysovi se všechno vzbouřilo. Chtěl jí oponovat, dokázat, že chemie mezi nimi beztoho způsobí, že spolu dříve nebo později skončí v posteli. Bylo to nevyhnutelné stejně jako jejich sňatek. Vzpomněl si však, jak mu Sopi řekla, že mu nedůvěřuje. Silně se ho to dotklo. Přitom se tolik snažil, aby ji ochránil! Zjevně to však stále nebylo dost. „Nejsme milenci v tom smyslu, v jakém bych chtěl, to je pravda. Ale upřímně věřím, že se to brzy změní.“ Pustil Sopi vlasy, takže jí přepadly přes rameno na kopečky ňader, a položil jí ruce na ramena. Cítil, jak je celá našponovaná, jako lapené zvíře. „Nutit tě však nebudu. Nemusíš se bát.“ Sopi se trochu uvolnila a Rhysovi se zdálo, že přemýšlí. Bral to jako pokrok. Poodstoupil a přisunul si křeslo naproti ní. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291441
DANI COLLINSOVÁ
„Ale dědice bohužel potřebuju,“ připomněl jí a stočil pohled na chladicí nádobu s vínem. Láhev byla otevřená, stačilo jen nalít. Vytáhl ji a osušil do utěrky. Sopi se suše zasmála. Znělo to jako rezignace. Když na ni Rhys znovu pohlédl, měla slzy v očích. „Všechno bude v pořádku, Sopi, slibuju.“ Nalil jí do sklenky trochu vína. Víc se nedovážil, protože už měla whiskey. „Jak to bude vypadat? Myslím svatba a pak naše manželství,“ vyptávala se Sopi. Přiťukla si s Rhysem a dodala: „Tedy kromě toho, že budeme muset co nejdřív vyprodukovat potomky.“ „Obojí bude hodně ovlivňovat protokol. Tomu se bohužel nevyhneme. Přesto se do toho vejde i osobní život, který nebude svázaný tradicemi ani protokolem. Henrik s Elise uspěli, a my to dokážeme taky,“ pronesl Rhys přesvědčivě. Odkryl z talířů víka a pokojem se rozvinula úžasná vůně šalvěje a pečených jablek. K večeři se podával pečený kanadský jelen s rizotem a krémovým špenátem. „Co když nám to nevyjde? Budeme se moct rozvést?“ „Nikdy se nepouštím do ničeho, o čem mám pochybnosti. Pevně věřím, že nám to vyjde. Já osobně pro to udělám všechno. Ale rozvod je ve Verině legální. Takže kdyby na to přišlo, byl by možný.“ „A co dítě?“ zeptala se Sopi a uchopila příbor. Vůně jídla byla neodolatelná. „Děti,“ opravil ji Rhys. „Určitě jich budeme mít víc. Děti jsou požehnání… Co s nimi?“ Sopi se zachmuřila. „Vážně jsou pro tebe požehnáním? Nejsou jen další položkou na seznamu? Jako já?“ obvinila ho. „Nikdy jsem se netajil tím, že jednou budu chtít děti,“ odtušil Rhys dotčeně. „Poznal jsem jich na 100 Ukázka elektronické knihy