ŠESTÁ KAPITOLA „Já že jsem zbabělec,“ opakovala Sopi nevěřícně a pohlédla stranou. Potřásla hlavou a podívala se Rhysovi přímo do očí. „To myslíš vážně?“ zamračila se. Rhys byl rád, že se Sopi místo zoufalého brekotu vzteká. Bral to jako dobré znamení. „Ne, nemyslím,“ přiznal. „Jen jsem tě chtěl vyprovokovat k činu.“ „To se ti tedy vážně povedlo,“ odtušila Sopi uraženě. „Štve mě, že se tvůj děda pak už o nic nepokusil. Prostě to vzdal.“ Rhys jen stěží přemáhal zlost. „Já sám jsem si tím prošel. Vím, že má cenu bojovat za něco, co ti právem patří.“ „Doufám, že vnímáš tu ironii,“ poznamenala Sopi jízlivě. „Odmítám se omlouvat za to, že jsem koupil tyhle lázně. Bylo to levnější a efektivnější než celý zástup právníků. A taky to nevzbudilo zájem veřejnosti.“ Přisunul Sopi křeslo. „Maude dostane, co jí patří. O tom jsem přesvědčený. Teď si hezky sedni a najez se.“ „Já… nemám hlad,“ zabrblala Sopi. „Dobře, tak tedy začneme se vzájemným poznáváním, co říkáš,“ navrhl Rhys. „Chci, abys mi začala věřit.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291441