MILLIE ADAMSOVÁ
„Asi bych si měla zabalit…“ „Není třeba. Všechno na nás bude čekat, až dorazíme domů. A cokoliv tady si necháme poslat.“ „Aha.“ „Pilot už je na cestě.“ O hodinu později už letěli. Minerva začínala působit nervózně. „Proč si tak okusuješ nehty?“ „Neokusuju,“ ohradila se a vytáhla prst z pusy. „Ale jo.“ Položil své ruce na její. „Co to děláš?“ „Nic.“ „Nelži.“ „Nemluvili jsme… Dante, vím, že máš pověst nenapravitelného sukničkáře. A… chováš se ke mně, jako kdybych byla ze skla. Jako kdybych se ti mohla v posteli rozsypat.“ Zaskočilo ho, jak je upřímná, ale nechal ji pokračovat. „Nemám žádné triky do ložnice. Znám všechny ty časopisy se sto sexy triky, ale asi neznám ani dva.“ Nakrčila nos. „No, dobře. Znám asi tři. Ale stejně je neznám pořádně. Když jsme byli sami dva na ostrově, to byla jedna věc. Ve společnosti s dalšími ženami… Nezačnu tě unavovat?“ „Řekli jsme si své sliby,“ podotkl. „Nehodlám je porušit.“ „To není odpověď na moji otázku.“ „Nezajímalo tě, jestli ti budu věrný?“ „Jistě že ano. Ale taky chci vědět, jestli tě nezačnu nudit.“ „Co když to bude obráceně? Byla jsi jen s jedním mužem. Jak mám vědět, jestli ti to nezačne vadit? Že nedostaneš chuť zkusit někoho jiného. Zažít něco nového.“ „To se nestane,“ řekla. „To je ale sebevědomí. Někoho, kdo neví, o čem mluví.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291436