m
a
r
i
a
l
a
n g
n
e
r
•
l
é
č
i
t
e
l
„Ne, počkej ještě!“ zvolal Olaf o něco hlasitěji, než se sluší. Po pár pivech se mu jazyk trochu pletl: „Už necháme Afghánistán plavat, mě samotnýho štve, že pořád mluvíme o tom stejným. Mě zajímáš ty, Amy. Marco vykládal, že ses narodila v Jižní Africe. Kde přesně? Já byl několikrát v Kapstadtu, kde bydlí můj strýc, takže se tam trochu vyznám.“ Kousla se do spodního rtu… Lekla se, nebo se mi to zdá? všiml si Marco. No, určitě se mi to zdá, už jsem trochu opilý a mám vidiny. „Ehmm…“ Amy se posunula blíž k němu. „Naše farma byla na západě v regionu Namaqualand.“ Olaf nadšeně přikývl: „Tomu se říká kvetoucí poušť, je tam opravdu nádherně, ale Namaqualand je velký. Kde přesně ležela vaše farma?“ Marco nechápal, proč je pro Olafa tak důležité dozvědět se takové detaily. Amy byla tenkrát ještě dítě, nemůže si všechno pamatovat. Olafovo dotírání nejspíš způsobilo množství vypitého piva. Marca to každopádně pomalu nervovalo a Amy očividně taky. „Pamatuji si, že tam taky byly kopce. Ale hlavně si pamatuji moře rozkvetlých oranžových květů… A nejen oranžových,“ dodala zamyšleně, „některé byly žluté nebo fialové. A když jsem měla štěstí, viděla jsem surikaty. Víc si nepamatuji. Pochop, byla jsem malá holka.“ „Ale tak malá zase ne. To si opravdu nepamatuješ víc?“ Olaf se pochybovačně ušklíbl, přitom se rukama opřel o silná stehna. „Ještě si pamatuji na svůj pokoj a na rodiče a taky na naše psy. Měli jsme jich hodně. Farma se jmenovala Bílá duše. A to je celkem všechno, co si pamatuji,“ doplnila Amy váhavě. „Amy, to není možné, člověk přece věci z dětství jenom tak nezapomíná,“ dobíral si ji Olaf. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291435