být, což mě uklidnilo. Berta měla strach, že bude chtít kočky honit, a musím se přiznat, že jsem se toho taky trochu bála. Po chvíli už ho čmuchání přestalo bavit, a tak si lehl vedle pohovky a usnul. Po špičkách jsem k němu došla a sedla si vedle něj. Hladila jsem ho a šeptala jeho jméno. Nemohla jsem uvěřit, že mám psa. Když se pak večer vrátil Gus a uviděl v kuchyni vedle Berty, která právě smažila kuře s fazolemi, sedět Štístka, byl nadšený. „To je teda něco!“ prohlásil. Nedokázala jsem na Štístka přestat sahat. Hladila jsem ho po hlavě, drbala ho za ušima a škrábala na břiše. „Není krásný?“ rozplývala jsem se. Gus přikývl. „Je.” „Taky krásně smrdí,“ řekla Berta a ušklíbla se. „Zí tra ho budeš muset na zahradě pořádně vykoupat.“ „Jasně.“ Zítra je sobota, takže budu mít na Štístka celý den. Vykoupu ho a vezmu na procházku. Možná bych ho mohla naučit nějaký trik, třeba „Sedni!“ nebo „Lehni!“. Taky bych ho mohla dojít ukázat Vilémovi, jestli se rozhodnu, že už na něho nejsem naštvaná, pro tože mi přece řekl, že se chovám jako mimino. V tu chvíli jsem si ovšem vzpomněla, že já mu řekla, že je buran, co žere veverky. Přímo před paní Odomovou.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291377