Kapitola 9
Ukázalo se, že Takesaka není takový necita, jak to vypadalo. Tedy alespoň k Báře že není takový necita. Kolem poledne a pak znovu k večeru pro Báru vždycky jeden z jeho samurajů, protože každý samuraj může mít ještě svoje samuraje, pokud je dostatečně bohatý a vlivný, zašel, dovolil jí odběhnout za křovíčko a pak ji dovedl k Takesakovi na jídlo. Zdálo se totiž, že Takesaku ta podivná postavička baví. Škaredá jak noc, tedy z jeho pohledu, napůl Japonka a napůl něco, co v Kanazawě kdysi náhodou zahlédl a už tehdy mu to připadalo odporné, s vybranými způsoby… Prostě kuriozitka. Dokonce Báru přiměl, aby mu zatančila, a sám při tom hrál na šamisen. Bára se sice v duchu pozastavila nad tím, že si někdo na válečnou výpravu bere hudební nástroj, ale zatančila. Takové to maičí pózování. Takesaka z ní při tom nespustil oči. Zdálo se, že ho to fascinuje podobně, jako kdyby poprvé v životě viděl cirkusového medvěda na mopedu. Báru to trochu popuzovalo, ale nemohla dělat nic jiného než se tvářit mile a vyhovět mu. Pozdě večer si Takesaka nechal Báru znovu přivést, aby mu ještě jednou zatančila. Nic neřekl, jen beze slova rozezníval struny šamisenu, zamyšleně ji pozoroval a pak ji zase nechal odvést. Druhý den Báru vzbudili časně ráno, teprve svítalo. Ale Takesaka snídal brzy. „Dnes bude den velkého vítězství Todóa Takatory nad armádou Kankoku,“ oznámil Báře nad miskou rýže. „Pak už nám nebude stát nic v tažení na hlavní město a brzy se staneme pány Kankoku. Jsi dcera Nihonu a měla by ses z toho radovat. Ale naše vítězství bude znamenat tvou smrt. Zvláštní, není-liž pravda?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291376