Zda se v té daleké Anglii, kam odjel pátrat po svém ztraceném otci, i on sám neztratil. Samým štěstím se rozplakal. Když si otřel slzy z tváří a opětovně vykouzlil na svých rtech úsměv, pozval ho do svého krámku na čaj, který před chvílí připravil a jako by snad dopředu předvídal návštěvu, uvařil ho více než obvykle. Gary poděkoval a oba se přesunuli do obchůdku, který voněl tím zvláštním knižním odérem. Jeden čas tu byl častěji než na pokoji v penzionu, kde měl ubytování. Bylo to právě v době, kdy spolu četli mámin deník a dlouze nad ním polemizovali. Na tyto chvíle vzpomínal pan Martin nejraději. Připadal si důležitě a potřebně. Gary totiž k němu vzhlížel a jeho rad si náležitě cenil. Byl to opravdový přítel. A teď je konečně zpět. Je zpět a nepřijel s prázdnou. Ihned začal vytahovat z brašny zápisník, který tak pracně vysvobodil z úkrytu v koupelně. Prozradil, že jej ještě nestihl dočíst celý, protože ho přemohl nezvyklý pocit jet zpět do Paříže. Deník tedy pouze zavřel, sbalil si své věci a už mířil tam, kam jej nohy a hlavně srdce táhlo. Starší pán byl jako u vytržení. Miloval takové zvraty a po zkušenosti s deníkem od matky se neskutečně těšil, jaké záhady budou v tomto dost odrbaném sešitu. Odrbaný byl, to ano. Také byl starý několik desítek let. Navíc dlouhé roky zapečetěn v igelitovém obalu a pod dlaždicí v podlaze zastrčen. Kde byl a jak se s ním zacházelo ještě předtím, to už se asi nikdo nedoví. Nechtěli marnit čas, a tak se usadili, nalili si čaje a pustili se do práce. Garymu se neskutečně ulevilo. Byl moc rád, že je opět
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291226