„Jaká Jana, sakra? O co tady jde? S kým si mě pleteš? Chvilku Jana, chvilku Petra. Tak kdo vlastně? O kom mluvíš?“ Karel pochopil, že to zřejmě bude mnohem těžší, nežli očekával. Ondráček se prostě rozhodl dělat blba. Možná vnitřně podvědomě pochopil, že takto třeba oddálí ten okamžik, kdy bude muset přijmout tu tvrdou a nepříjemnou pravdu, že vše je jinak, nežli se zdá. Musí to být kruté, takto o všechno přijít. Karel chtěl zaútočit velmi jízlivou poznámkou, ale pak mu došlo, že si sám vnitřně řekl, že bude jednat s Ondráčkem po dobrém. Alespoň mu dá tu možnost. Tak se nadechl a povídá: „Já jí říkám Jana, protože to je Jana. Ty jí říkáš Petra, ale budiž. Jelikož nejsem ten, kdo by trval na maličkostech, beru to, je to tedy Petra. Pro tebe. Mluvím o Petře.“ „O mojí ženě?“ „No, dejme tomu, že je to stále ještě tvoje žena.“ „Jak stále ještě? Jak dejme tomu? Co to má znamenat?“ „Podívej, já a… Petra chceš-li…,“ Karel hledal slova a pak povídá: „…prostě si nejsme lhostejní, prostě,“ Karel hledal vhodná slova a pak pokračoval: „…náš život by se měl propojit a já doufám…,“ Karel se podíval Ondráčkovi do očí: „…já doufám, že to vezmeš jako muž, že prostě…,“ vzdychl: „…prostě, že se domluvíme jako lidi…,“ dodal zvýšeným hlasem: „…dospělý rozumný lidi…,“ ukázal rukou na Ondráčka a pak na sebe: „…kdy ty a já, prostě oba pochopíme, jaká je situace a jeden z nás, tedy ty…,“ ukázal opět na Ondráčka: „…vezme situaci tak, jak je a nebude Janě, vlastně Petře bránit v tom, aby…,“ Karel se zamyslel: „…aby…,“ přemýšlel a pak dokončil větu: „…aby prostě byla konečně šťastná. I v tomhle světě.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291213