Po téhle nechutné poznámce už tam nehodlal farář setrvat ani minutu. Ještě když šel po schodišti za páterem Cieslerem, tak slyšel katův i doktorův smích. „Jak je vám, příteli?“ „Otče… Já se dnes potřebuji vyzpovídat.“ „To my všichni, Cieslere.“ „Ale já to opravdu potřebuji.“ Páter se rozplakal a působil dojmem malého chlapce, který provedl něco strašného. Farář Graft si sedl na kraj postele a vzal ho za ruku. „Co se děje? Co vás může tolik tížit na srdci?“ „Strašlivý hřích. Lhal jsem. Lhal jsem vám všem a už to nemohu skrývat. Vyzpovídejte mě, prosím.“ „Dobře. Udělám to pro vás.“ Farář mu dal do ruky růženec. „Přišel sis pro zpověď svatou, synu. Vypovídej se mi z toho, co tě tíží na srdci. Jsem jedno velké ucho.“ Páter zavřel oči. A stiskl popraskané rty. Farář ho pohladil po zpocených vlasech, aby mu dodal odvahu. Odvahu k tomu, aby mu prozradil tajemství, které ho tolik tíží na duši. „Jsem špatný jezuita, otče. Udělal jsem něco strašného, za co bych měl zemřít.“ „Co může být tak strašného, že bys měl zemřít, synu? Proč tě vlastně zbavili služby na gymnáziu?“ „Schovával jsem si zabavené knihy a studoval je.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291207
„To je myslím jen lehký hřích. Jsi bystrý a inteligentní muž, který prahne po vědomostech. To se dá odpustit.“ „Já je ale nečetl kvůli vědomostem, otče. Hledal jsem v nich… Já v nich hledal návod, jak vypudit z hlavy ďábla.“ „Ale proč? Jsi kněz. Misionář a voják Ježíše Krista, který vedl lidi ke správné a jediné víře.“ „Jsem, ale také jsem člověk, který si pustil toho démona do hlavy.“ „A jak jsi tedy mohl milovat Boha?“ „Protože až do chvíle, než jsem sem přišel… myslel jsem, že ho mám pod kontrolou. Tady jsem zjistil, že to nejde, a každý den, co jsem tady, se to ve mně stupňuje. Pořád ho vidím zřetelněji.“ „Co jsi vlastně udělal?“ „Byl jsem mladý novic. Je to už řadu let. Bylo mi sedmnáct. S přáteli ze studií jsme nalezli v knihovně jistou knihu, ve které se popisovalo, jak vyvolat ďábla.“ „Vy jste to zkusili?“ „Ano.“ „A zjevil se vám?“ Páter vzlykal tak, že se s ním třásla postel. „Zjevil.“ „A jak vypadal?“ Přes zavřené dveře byl slyšet křik, praskání nábytku a úpěnlivé sténání. Farář se snažil zvednout z postele, ale páter ho držel čím dál tím silněji. „Musíte si vyslechnout mou zpověď, otče. Musíte!“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291207
„Musím jen zjistit, co se tam děje.“ Páter mu zkroutil ruku a farář si v bolestech lehl vedle něj. „Víte, jak ďábel vypadal? Chcete to doopravdy vědět? Vypadal jako Lazar. Johann Lazar. Nebyla to jen podoba. Byla to jedna a tatáž osoba.“ Farář se vymanil z jeho sevření a vyprostil se z postele. Hleděl se strachem v očích na pátera a ve vzduchu nakreslil rukou kříž. „Jen Bůh tě může soudit. Jen Bůh. Budiž ti odpuštěno…“ Farář vyběhl ze dveří na chodbu a páter už ho neviděl. Probudil se na podlaze. Pokoušel se postavit, ale nohy ho neposlouchaly. Plazil se ke dveřím. Všude byl cítit kouř. V zámku hořelo. Plazil se ke dveřím, aby se dostal ven. Čím více se ale snažil, tím rychleji mu ubývalo sil. Nechal toho. Nemělo to cenu. Překulil se na záda. V nose ho štípal kouř a nutil ho kašlat. V pravé ruce pořád držel růženec. Políbil ho a zvedl do výše. Nad hlavou se mu kýval Ježíš na kříži. „Obětoval ses za všechny, tak to udělej i pro mě. Vezmi si mě. Vezmi si mě a nedopusť, aby si mne vzal on. Prosím… Já patřím jen tobě… Kriste. Ve jménu Otce i Ducha svatého…“ Modlitbu už nedokončil. Ruka povolila a růženec vypadl. Přísahal, že viděl, jak se na něj směje. On se na něj usmíval. Opravdu se usmíval. Zázrak! Věřil tomu i ve chvíli, kdy se požár dostal až na chodbu a uši mu drásal smích. Zlý dětský smích, který sem pronikal z vedlejšího pokoje. Smích, který byl předvojem samotného pekla, do kterého se právě všichni dostali… 100 Ukázka elektronické knihy