Po téhle nechutné poznámce už tam nehodlal farář setrvat ani minutu. Ještě když šel po schodišti za páterem Cieslerem, tak slyšel katův i doktorův smích. „Jak je vám, příteli?“ „Otče… Já se dnes potřebuji vyzpovídat.“ „To my všichni, Cieslere.“ „Ale já to opravdu potřebuji.“ Páter se rozplakal a působil dojmem malého chlapce, který provedl něco strašného. Farář Graft si sedl na kraj postele a vzal ho za ruku. „Co se děje? Co vás může tolik tížit na srdci?“ „Strašlivý hřích. Lhal jsem. Lhal jsem vám všem a už to nemohu skrývat. Vyzpovídejte mě, prosím.“ „Dobře. Udělám to pro vás.“ Farář mu dal do ruky růženec. „Přišel sis pro zpověď svatou, synu. Vypovídej se mi z toho, co tě tíží na srdci. Jsem jedno velké ucho.“ Páter zavřel oči. A stiskl popraskané rty. Farář ho pohladil po zpocených vlasech, aby mu dodal odvahu. Odvahu k tomu, aby mu prozradil tajemství, které ho tolik tíží na duši. „Jsem špatný jezuita, otče. Udělal jsem něco strašného, za co bych měl zemřít.“ „Co může být tak strašného, že bys měl zemřít, synu? Proč tě vlastně zbavili služby na gymnáziu?“ „Schovával jsem si zabavené knihy a studoval je.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291207