dopis a přidržela ho před ní. V babiččiných očích se objevil záblesk hrůzy, nebo jsem se pletla a bylo to jen překvapení? „Odkudpak to máš?“ „Našla jsem ho ve tvé kuchařce.“ Svraštila obočí a přivřela oči. Podle jejího výrazu mi došlo, že neměla v úmyslu přivést mě na tuhle stopu. Možná měla Clem přece jen pravdu a babička byla tehdy napůl v deliriu, takže si neuvědomovala, co říká… „Promiň, že jsem si ho přečetla,“ řekla jsem. „Ale myslela jsem si, že by nám třeba mohl prozradit, co jsi dělala před tím pádem nebo co tě zneklidnilo. Ten dopis je ale starší a je od táty.“ „Já vím, znám ho dobře,“ ujistila mě mamie tichým hlasem. „Můžu se tě na něco zeptat? Teď, když už jsem si ho přečetla… Spoustě věcí úplně nerozumím.“ Okamžik se zdálo, že mamie váhá, ale pak přikývla. „Táta… on…“ Hlas se mi chvěl. Věděla jsem, že toto téma není těžké jen pro mě. Můj otec byl babiččin syn a o mé hádce s ním jsme spolu tu a tam hovořily. Věděla jsem, že ji to celé trápí stejně jako mě. Samozřejmě z jiných důvodů, protože zatímco já jsem hudrovala nad tím, že tatínek měl na matčině smrti svůj díl viny, mamie trápila rozepře v rodině. Mrzelo ji, když nás viděla rozhádané, a nejspíš trpěla tím, že nebyla schopná mezi námi sjednat příměří. Mamie si všimla mé nejistoty. Trochu se v posteli narovnala, i když jí pohyb zjevně působil bolesti. „Tvůj otec není takový člověk, jakého v něm zřejmě vidíš,“ vysvětlovala zastřeným hlasem. „Ty si myslíš, že nechal maminku ve štychu, ale…“ Přerušila jsem ji. „Já vím.“ Zvedla jsem ruku s otevřeným dopisem. „Vím, co k tomu říká. Že se po maminčině smrti cítil opravdu provinile.“ Jak jsem mluvila, cítila jsem, že se mi hlas proti mé 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291171