H a n a Wh i t t o n
• Z d i s l a va z L e m b e r k a
„I já si to myslela, pane z Lemberka, i já se bála, že rytíř, který zachránil mému otci život, byl pouhý… přelud,“ zašeptala Zdislava. Věděla sice, že by mu měla odpovědět nějakou uhlazenou a nicneříkající frází, a ne mu hned bez zaváhání prozradit, že jí od prvního okamžiku není lhostejný, nedokázala se však přetvařovat. „A odkud vlastně znáš mé jméno?“ zeptali se oba najednou a pak se dali do ulehčeného smíchu. „Já se je dozvěděl hned tehdy v Křižanově. Tvá matka paní Sibyla mi řekla, že o jejího manžela Přibyslava pečuje nejstarší dcera Zdislava. A když jsem tě pak spatřil v okně… Nu, a později jsem se na tebe vyptal tvého otce, když jsem se s ním zase setkal,“ přiznal se Havel. „A já se zase už tehdy v Křižanově dozvěděla, že otce dopravil k nám domů pán z Lemberka, který mu také zachránil život,“ řekla mu po pravdě Zdislava. „Nikdy ti za to nemohu být dostatečně vděčná, pane z Lemberka. Nebýt tebe…“ „Bože dobrý! Co si to tam vy dva povídáte?“ křikla na sestru Ofka. „Pomozte nám přece konečně nahoru, než se to naše plavidlo potopí!“ To už se však k loďce přibrodil opět převozník, kterému se podařilo upevnit lano na přídi loďky k jednomu z přístavních kůlů. Pomohl Sibyle na kluzké schůdky vedoucí na molo, kde se jí jako předtím Zdislavy ujal Havel z Lemberka. „Pane z Lemberka! To je ale milé překvapení! Co ty tu děláš? Včera jsme tě u dvora nezahlédli,“ zvolala Sibyla, která nepřestala být mladému Lemberkovi vděčná za záchranu manželova života. Havel s převozníkem pomohl vyšplhat na lávku také Ofce a teprve poté se obrátil k Sibyle. „K brněnskému markraběcímu dvoru mám také namířeno, ale… zastavil jsem se nejprve u bratrů dominikánů. A při té příležitosti 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290815