už uměl celkem dobře vařit sám. Dnes uklohnil carbonara, na které by byl pyšný i Antonio Carluccio. „To je vynikající, drahoušku. A jaký k tomu máme výhled.“ Sledoval matku, jak se dívá na soumrak nad Royal Botanic Gardens oknem sahajícím od podlahy ke stropu, a přemítal, co si asi skutečně myslí o melbournských strohých stromech a šedé obloze, které se tak liší od neutuchajících barev Kalgoorlie. „Myslím, že tahle bytová jednotka je pro tebe perfektní.“ Bude stačit. Získal tenhle byt, když ho Chip vyplatil z Middle Par ku za víc než polovinu jeho ceny. Z toho bylo vidět, jak moc ho chtěla Lotts dostat ze života. Bylo to tak typické, že ho vyplatil Chip, i když by to Lotts (vážně jí musí přestat takhle říkat, odteď na ni bude myslet jako na Charlotte) naprosto zvládla sama díky těm svým komerčním dílkům. A vlastně by v tom byla i jistá poetická spravedlnost. To se ale nikdy nestane, protože Charlotte byla ten nejrozmazlenější spra tek, s jakým se kdy setkal. Což ostatně byla jedna z věcí, které ho na ní odjakživa nejvíc přitahovaly. Dolil Shirley pinot gris a snažil se nevšímat si soli sněžící na její fettucine. Charlotte Lancasterová, plagiátorka, zlodějka. Samozřejmě že ztra tila schopnost psát, když ho opustila kvůli tomu takzvanému podni kateli Nedu Kaschovi, to nebylo žádné překvapení. Marcus se v du chu vrátil k Lotts (Charlotte) sedící vedle něj v posteli, oblečené jen do jeho starého trička, jak ťuká do MacBook Air. Když pracovala na nějaké erotické scéně, zašeptal jí: „Měli bychom ten scénář podrobit zkoumání…“ A pak ležela s hlavou na jeho hrudi a on si říkal, jak je krásná, bohatá, slavná, a všichni vědí, že je jeho. Jenže se ukázalo, že Ned Kasch uměl něco, co on ne, protože s ním Lotts poslední rok manželství spala a Marcus, jako ten nejnatvrdlejší manžel, nic netu šil. Pak jednou večer, když si čistili zuby, vyplivla do umyvadla a in formovala ho, že chce pryč. Jakou tuctovou větu to použila? „Jsme každý někde jinde.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290756
„Myslím, že zjistíš, že jsme oba v koupelně.“ „To jen dokazuje, co říkám!“ vyštěkla s roztrpčením, které ho pře kvapilo. „Jsi tak povýšený chytrolín, už mám dost toho, jak mě pořád soudíš a nejsem ti dost dobrá.“ Očividně se díky Nedovi cítila „zbožňovaná a ujišťovaná“, protože Ned byl jen přísavka bez vlastního života. „Beze mne nebudeš nic,“ předpověděl. „Bez tebe roztáhnu křídla.“ A teď okopírovala amatérský komerční blábol nějaké zubní asis tentky. Pche! „Ty se ale uličnicky usmíváš,“ okomentovala to Shirley, když oto čila víčkem dózy se sýrem. „Co je tak legrační?“ Marcus se ovládl, aby neucuknul. Požádal ji, aby koupila parmazán, a ona přinesla nějakou tubu s dírkami nahoře jako na čisticí prášek. Ne pochybně jako čisticí prášek i chutnal – ne že by měl v plánu to zkoušet. „Ale, jen jsem myslel na něco, co se stalo v práci.“ Po pár týdnech příprav dnes odpoledne Dave Rendall podal žalo bu na Lotts – Charlotte. Bylo jen otázkou času, kdy to nějaký soudní úředník za rychlé peníze vypustí. Marcuse brněly nervy očekáváním Charlottiny veřejné ostudy. Nic jiného si nezasloužila. A až nabídne vyrovnání, aby zmírnila to krvácení popularity, Marcus ji zmáčkne. S ničím z toho se nemohl svěřit Shirley, která chtěla, aby na Charlotte a její zradu zapomněl. Marcus ale nepodědil matčin dar odpuštění a nijak mu to nevadilo. Shirley moc zabrala a víčko odletělo, chemicky zpracovaný parma zán se vysypal na podlahu. „Ach ne, tvůj krásný koberec!“ Už odsunovala židli. „To nic, já to udělám. Sedni si, mami.“ Marcus došel do komory pro smeták a popadl akuvysavač. Vycuc nul ten sýr spolu s chuchvalci prachu a smetím, mezi které patřil. „Díky, drahoušku,“ řekla Shirley a vypadala příjemně bezradná. Ni kdy tak docela nevěděla, co si se sebou počít, když uklízel někdo jiný. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290756
Marcus odložil vysavač a znovu jí dolil víno. Dnes ho určitě dopi je, ale proč ne? Doma si to nikdy nedopřála kvůli Kevinu Staffordovi, tomu ožralému kokotovi. V duchu se vrátil k dusnému parnému dni, kdy mu bylo dvanáct, v tom podělaném starém domě v Kalgoorlie, a sledoval, jak Shirley vysává kolem nohou jeho otce Kevina, protože ten byl příliš zhuláka ný a příliš líný, než aby je zdvihl z podlahy. A to předtím Shirley celý den uklízela jinde, aby se postarala o Marcuse a jeho bratry, protože jediná Kevinova práce byla chlastat. Ve dvanáctiletém Marcusovi se tehdy něco zlomilo, popadl otcovy páchnoucí nohy a zdvihl je z pod lahy, za což dostal pohlavek za ucho a Shirley se rozplakala, čímž se účel toho všeho zhatil. „Nenávidím ho,“ vyštěkl později směrem k bratrům Shaneovi a Toddovi. „A cos čekal? Zvedl jsi mu nohy.“ „Můžeš si za to sám, Marcusi.“ A bylo to. Když té noci ležel na spodní palandě a zíral na pružiny Toddovy matrace, přísahal si, že se z té díry dostane a nikdy se tam nevrátí. A svému slovu dostál. Pilně studoval a ve škole vynikal, až ho při jali na práva na univerzitu v Melbourne. Ještě si vybavoval, jak mu sel krotit své nadšení, když nastoupil do přeplněného autobusu na třídenní cestu. Shirley ho šla vyprovodit, jednou rukou mu mávala a druhou si otírala slzy z očí. „To je dobré, mami, brzy přijedu na návštěvu.“ Ne, nepřijedu. Na univerzitě rychle objevil svůj talent proměny. Bylo to, jako by Kalgoorlie bylo jen ošklivý kabát, který shodil z ramen a nechal ho ležet v prachu za sebou. A co nejvíc se snažil dodržet slib, který si dal, že se nikdy nevrátí. Kevin a jeho bratři ho podezírali. „Nejsme už pro něj dost dobří.“ „Je to melbournský kravaťák.“ 99
Ukázka elektronické knihy