Jak jsme si ukázali v předchozí kapitole, mobilní telefony mají naprosto jedinečnou schopnost aktivovat centrum odměny a tím k sobě poutat naši pozornost. Zmíněná část mozku, která brzdí naše popudy, nám pomáhá nejen odolat míse chipsů, ale i pokušení sáhnout po mobilu. Vzhledem k tomu, že u dětí a dospívajících není plně vyvinutá, je pro ně digitální technika ještě přitažlivější než pro dospělé. Následky známe všichni. Děti zírající do telefonu v restauraci. Ve škole. V autobuse. Na gauči. Scény, kdy děti vřískají a pláčou, jelikož jsme jim mobil sebrali. Věčné diskuse a hádky.
Dopamin během různých fází života
V předchozí kapitole jste se dočetli, že nás dopamin motivuje k různým činnostem. Když mluvíme o hladině dopaminu, myslíme tím vlastně aktivitu v dopaminovém systému, tedy kolik dopaminu se v mozku uvolní a kolik je příjemců na povrchu mozkových buněk, kam se dopamin může navázat. Aktivita dopaminového systému během života klesá, vědci počítají, že se každých deset let snižuje zhruba o deset procent. Ale neznamená to, že bychom postupem let byli stále nešťastnější, naopak. Nicméně jak stárneme, nezažíváme už takové vzrušení a nechceme podstupovat stejná rizika jako v mládí. Nejvyšší dopaminová aktivita působí v období puberty, tehdy navíc hladina dopaminu stoupá stejně výrazně při odměně, jako klesá následkem zklamání. To způsobuje, že zažíváme větší pozitivní i negativní stimulace a během puberty nám tak může připadat, že žijeme naplno a jsme plní euforie. Současně dovedeme prožívat čiré zoufalství, když se s námi například rozejde náš chlapec nebo dívka. Podobná kombinace nedostatečně vyvinutého sebeovládání a schopnosti prožívat silnou euforii způsobuje, že se mladí lidé
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290752
nezřídka vrhají do riskantních situací. Není divu, že pojišťovny často odmítají pojistit osmnáctileté motocyklisty nebo že sportovní kluby neškolí patnáctileté parašutisty. Jiný následek způsobuje, že mladým lidem hrozí vyšší riziko vytvoření závislosti. To je důležitý důvod, proč přísně dodržovat zákaz podávání alkoholu mladistvým. Zato s mobilem tak restriktivní rozhodně nejsme, přestože má udivující schopnost aktivovat v mozku centrum odměny. Obecně můžeme shrnout výzkumy zabývající se frekvencí používání mobilu v různém věku tvrzením, že čím je člověk mladší, tím víc času s mobilem tráví. Teenageři používají mobil víc než dospělí, a nejvíc ze všech ho používají ti mladší.
Učení s mobilem není nic pro děti
Mám jednu vzpomínku na rané dětství, kdy sedím v obýváku jako přibitý před televizí a pokouším se počítat na prstech při dětském pořadu Pět mravenců je víc než čtyři sloni. Tento program pro děti byl zároveň mistrovské pedagogické dílo, spousta dětí mé generace se díky němu naučila počítat a psát. A navíc to byl úžasně zábavný pořad! Není pochyb o tom, že pořady typu Pět mravenců dovedou dětem pomoct při učení číslic, slov, a dokonce při porozumění textu. Ale řada faktorů poukazuje na to, že užitek z naučných televizních programů mají až děti věkem se blížící školní docházce. Pro dvou nebo tříleté caparty nemá podle všeho takový pořad stejný význam, naučí se víc spíše přímou interakcí s rodiči a okolím. Je docela možné, že aplikace na tabletu či v telefonu mají stejně pozitivní účinek jako Pět mravenců, ačkoli v této oblasti zatím neproběhlo rozsáhlejší bádání. Ale z perspektivy procesu učení mají z těchto nástrojů opět největší užitek děti blížící se věku školní docházky, stejně jako v případě naučných
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290752
programů. Pokud vložíme tablet do ruky dvouletému dítěti s tím, že jde o nenásilnou formu učení, je to do značné míry jen zbožné přání. Hugo Lagercrantz je profesor dětského lékařství na Karolinském institutu a řadu let svého profesního života věnoval otázkám vývoje dětského mozku. Zaujímá kritický postoj k tomu, že by tablety dokázaly duševní vývoj dítěte urychlit – podle jeho názoru existují spíš důkazy o tom, že malé děti se kvůli interakci s tabletem vyvíjejí pomaleji. Profesor Lagercrantz tvrdí, že řada mylných názorů o prospěšnosti techniky pro nejmenší děti vychází z toho, že je vnímáme jako „malé dospělé“. Jako příklad si můžeme vzít třeba skládanku. Pro dospělého není takový rozdíl, skládá-li skládanku v aplikaci nebo doopravdy. Dvouleté dítě si ovšem navíc trénuje jemnou motoriku a získává cit pro tvary a materiály. To iPad v nabídce nemá. Jiným příkladem je schopnost psát. Někomu může připadat, že není důvod učit se psát rukou a pilovat krasopis, když stejně všichni píšou na klávesnici. Vyhoďte ze tříd všechny sešity a radši sežeňte počítače a tablety!
Proč dozrává čelní lalok jako poslední? Mozek dozrává odzadu dopředu, jako první zraje část u týlu a nakonec frontální lalok za čelem. Ale proč si dává čelní lalok, který tlumí impul zivní chování mozku, tak načas? Důvodem může být skutečnost, že čelní lalok je zároveň důležitý pro sociální součinnost, která je u lidí nesmírně složitá. Proto potřebujeme několik desetiletí na to, abychom nacvičili a nasbírali patřičné zkušenosti, a je tedy v pořádku, že oddíl mozku vyžadující ke své funkčnosti dlouhodobý trénink dozrává jako poslední. Tuto část našeho mozku proto zřejmě víc ovlivňuje naše okolí než naše geny.
Ukázka elektronické knihy