98
SÍLA NICNEDĚLÁNÍ
náhoda, že se setkáváme zrovna dnes. Sofie má velmi specifický hlas, jemný a hluboký. Po návratu z Izraele napsala knihu Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu. Trvalo jí to rok. „Byla jsem moc šťastná, když jsem ji psala!“ říká sestra Sofie a popisuje ji jako svou první „opravdovou knihu“. Sledovala židovský rok svátek po svátku, slavnost po slavnosti. Všimnu si, že používá slovo „flow“, které tu dobu vystihuje. Mluvíme chvíli o tom, že se její kniha vlastně zrodila z velké únavy, a sestra Sofie říká, že by sama sebe dřív popsala jako „supervýkonnou“ bytost. Skutečně zajímavá informace nakonec zazní jen tak mezi řečí. Sestra Sofie vypráví, že už několik let se chtěla víc věnovat psaní, ale pořád to odkládala, protože na to „neměla čas“. Jako by nám ona supervýkonnost bránila v tom, co opravdu chceme. Sofie se určitě věnovala samým důležitým a správným věcem, ale když si přečtete její knihy, spatříte člověka, který je ve svém živlu. Došlo by k tomu, kdyby bojovala dál? Vznikla by ta kniha, kdyby to nehodila za hlavu a nepřestala se snažit? „Když jsem se zastavila,“ pokračuje sestra Sofie, „přišla nová forma tvořivosti, jako důsledek činnosti, která mě nevyčerpávala, ale naplňovala. A psaní, které se postupně dralo na svět, mi připadá mnohem přínosnější než spousta věcí, které jsem dělala dřív.“ Kniha Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu vyšla v roce 2009 a od té doby sestra Sofie píše. Následovala kniha Stvořil je jako muže a ženu, úvod do teologie těla, a nedávno přibyla autobio grafická Stairway to Heaven.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290750