J .
PAT T E R S O N
&
M . S U L L I VA N
•
JA S N Ý
C Í L
Když jsem se ráno probudil ve svém pokoji v hotelu Plaza, moje první myšlenky patřily profesorce umění. Vybavil jsem si ji, jak se předchozího večera smála v restauraci a pak vystoupala po schodech ke dveřím svého domu, usmála se, jako bychom už měli společné tajemství, a pověděla mi, že mám hezké oči. Pověděla mi už tohle nějaká žena? Jestli ano, nepamatoval jsem si to. A nebylo to jedno? Michele se moje oči líbily a na ničem jiném nezáleželo. Proboha, byla neuvěřitelně pohledná a mimořádně chytrá a tvůrčí. A přesto se nezdálo, že by se brala příliš vážně. Zdála se být uvolněná, spokojená sama se sebou, bezproblémová, člověk, se kterým si přejete trávit čas. Ve tmě svého pokoje v Plaza Athénée jsem se usmíval jako blázen, posadil se v posteli a rozsvítil. Neměl jsem šanci opět usnout a vzhledem k mé trapné puberťácké rozjařenosti mi bylo jasné, že budu jenom sedět a myslet na ni, dokud nepřijdu na práci, které bych se v tu časnou hodinu mohl věnovat. Nic mě nenapadalo, dokud jsem si neuvědomil, že doma je teprve devět večer. Popadl jsem mobil a vytočil Justinino číslo. Poslouchal jsem, jak její telefon dvakrát zazvonil, než odpověděla: „Právě jsem na tebe myslela, Jacku.“ „Opravdu?“ „Nevím přesně proč, ale poslední dobou tě nemůžu pustit z hlavy,“ pokračovala. „Tak jak se ti daří? Měl jsi štěstí s Kim Kopchinskou? Del Rio mi pověděl, že zaplatila kartou v jedné restauraci v Paříži.“ Popsal jsem jí celý svůj bláznivý den, to, jak jsem ztratil Kim, uviděl mrtvolu ředitele opery, objevil tajemství jeho podkrovního hnízdečka, prohlédl si koláž Michele Herbertové. Dal jsem si pozor, abych ji příliš nevychvaloval kromě 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290612