Vůbec ho předtím nenapadlo, že může mít tak silnou erekci, až narazí penisem Jelce do zadku. Krucinál, co se v takových situacích říká? Ehm, promiň. Jsem přece muž a nemůžu jinak? Ne, to není přijatelná replika. Ne, jak jsi na to přišel? Popírání nemělo smysl. Erekce byla evidentní. Tak jak má reagovat? „Promiň!“ Opravdu to řekl? To bylo beznadějně trapné. Ze všech variant ta nejslabomyslnější. Je vůl jak zákon káže. Ona ho teď určitě prohlásí za sviňáka a vyhodí ho. Ven do mrazu. Bude se muset dvě hodiny trmácet absolutní tmou, než se dostane do té své vymrzlé díry. To je teď ten pravý, cynicky posměšný výraz pro jeho byt. Beztak cestou nejspíš umrzne. Ale aspoň se neutrápí k smrti kvůli trapasu, který se mu právě přihodil. „Ty jsi roztomilý. Ale stejně se zklidni. Spi a nech si něco pěkného zdát.“ Ona se skutečně slitovala! V to vlastně ani nemohl doufat. Přesto musel hledět, aby se erekce nějak zbavil, poněvadž podruhé by mu to už tak hladce projít nemuselo. Rozhodl se vsadit na jistotu. Znovu se obrátil a koukal nyní do zdi. Takhle už nenasával vůni Jelčiných vlasů, která by ho vzrušovala čím dál víc. A jak teď ležel, aniž by se jejich těla dotýkala, byl to dobrý předpoklad jak dojít klidu. Vzpomněl si, jak takové problémy řešil v mládí. Jednoduše myslel na něco zcela neerotického. Mimořádná situace vyžaduje mimořádnou reakci, a tak se upnul na rakouské politiky. Rennera, Lammasche a Seipela, a hned pocítil, jak mu úd ochabuje a veškerý chtíč mizí. No prosím, řekl si, zabírá to pořád. A když si k tomu ještě vybavím nějakou parlamentní řeč, budu spát v mži…
_98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290582