Die Knechtschaft dauert nur noch kurze Zeit! a pak s tím na její přání, ale hlavně na přímluvu Ester přestal, chápal jsem docela dobře, co ji užírá. Že je nešťastná z toho, co se děje s jejími přáteli, které zná z dětství, i s její rodinou. Že už jen to, že pracuje jako služebná v židovské rodině, považují mnozí z nich za urážku. Kdyby tak navíc věděli o její lásce k Leonovi! Vlastně ani nevím, jestli Ester o vztahu těch dvou něco netušila. Dávali si velký pozor, to ano, pokaždé se přesvědčovali, zda je Rebeka opravdu pryč. Když šla na návštěvu k rodičům, Leon ji obvykle požádal, ať mu odtamtud zavolá, že v pořádku dorazila. Možná se o ni v té houstnoucí atmosféře skutečně bál, ale většinou, jak jsem dobře věděl, se jen chtěl ujistit, že je vzduch čistý. Párkrát ovšem zapomněli, že je časné odpoledne, všední den, a že se Ester vrací ze školy. Nechtěl jsem, aby je přistihla, jistě by ji to trápilo, i když asi tušila, jak jsem vyrozuměl z jejích občasných poznámek, že Leon a Rebeka se opravdu hluboce nemilují. „Táta od mámy pořád někam utíká,“ utrousila například. Nebo mi z deníčku četla: „Myslím, že kdyby maminka milovala tátu, jako já miluji Žaka, nehádala by se s ním tak často, vlastně pořád.“ Naštěstí jsem šestým smyslem, jak tomu lidé říkají, pokaždé poznal, že se Ester blíží. Ještě než vůbec vstoupila do našeho domu. Cítil jsem její přítomnost, která se ve mně zvětšovala, a když byla na schodech, byl jsem už docela dobře schopný ji vidět jakýmsi vnitřním zrakem. Pokud si to zrovna fräulein Vogel a Leon spolu rozdávali, přičemž u toho vždy tropili dost velký hluk, pro jistotu jsem začal hlasitě křičet „Ester“, ještě než vystoupala do druhého patra. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290430
No ano, byl jsem vlastně tak trochu Leonův komplic, ale považoval jsem za svoji povinnost Ester chránit. Když mě Leon a fräulein Vogel uslyšeli křičet Esteřino jméno, obvykle rychle vyskočili, upravili se a předstírali, že právě oba pracují na opačných koncích bytu. Leon odešel do pracovny, fräulein do kuchyně. Jednou za mnou Leon po takovém výstupu přišel. „Díky, Žako,“ řekl. Popravdě řečeno, nebyl jsem nijak potěšen tím, že mě Leon považuje v téhle věci za spojence, ale když už jsem si musel vybrat mezi ním a Rebekou, vítězil na celé čáře. I navzdory tomu, že právě on mě kdysi odvezl z mého domova v Kongu. Zatímco Rebeka byla většinu času přísná a občas upjatá, Leon oplýval šarmem. Ona neměla ráda, když mě fräulein nebo Ester vypustily z klece, narušovalo to její smysl pro pořádek, zatímco Leon naopak nesnášel, když jsem byl v kleci zavřený. Miloval svobodu, a když už mi jí kdysi část vzal, nechtěl, abych ještě většinu času trávil za mřížemi. Rebeka se mnou nikdy přímo nemluvila. Občas se zastavila u mojí klece a pozorně si mě prohlížela. Ale ani ji nenapadlo podat mi nějakou laskominu nebo mi počechrat prstem peří. Možná se mě dokonce trochu bála. Zato její bratr Arnošt, ten byl ze zcela jiného těsta. Kdykoliv k nám přišel, nezapomněl mi přinést nějaké dobroty, a když byl se mnou sám, vyprávěl mi vtipy, kterým se pak s chutí sám zasmál. Některé byly dosti lechtivé. Arnošt byl bonviván. Pohyboval se mezi umělci, několikrát přišel na návštěvu s tou či onou herečkou, s níž právě udržoval vztah. Tvrdil, že je filmový producent, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290430
ale moc toho nevyprodukoval. Žil z apanáže, kterou mu vypláceli bohatí rodiče. Byl jako Leon trochu dobrodruh, a dokonce občas tvrdil, že se s Leonem určitě vydá na jeho příští cestu, jenže nakonec ho přitahovala spíš dobrodružství v pražských kavárnách a barech. Muselo to být pro Rebeku dost těžké, mít bratra jako Arnošt a manžela jako Leon. Možná by byla šťastnější s někým spořádanějším, napadlo mě občas. Nad její síly byla vlastně i Ester. Byla hravá, velmi živá, neustále něco vymýšlela, a Rebeka občas nedokázala zakrýt podráždění, když se ji Ester pokoušela zatáhnout do nějaké své hry. S mou přítomností v bytě se Rebeka nakonec smířila nejspíš proto, že Ester tak zaměřovala svoji nevyčerpatelnou energii na mě. Mohl bych si dokonce připsat jisté zásluhy na dobrých výsledcích, kterých Ester později dosahovala ve škole. O všech domácích úkolech se mnou diskutovala, předčítala mi, co napsala. Naučil jsem se její zásluhou základy české gramatiky i počty. Asi bych se s Ester takhle učil, dokud by nevyrostla. Mohl jsem díky ní mít takříkajíc ucelenější vzdělání, ale bohužel ten stín nad Prahou, pomyslný orel Aghrra – teď spíš černá orlice – se stával den ze dne přítomnější a temnější. Leon nebyl žádný hlupák, viděl, co se děje v Německu, poslouchal rádio i v němčině, a fräulein ho navíc zásobovala zprávami ze Sudet. Jeho občasné rozhovory s Rebekou, v nichž ji před nebezpečím varoval – a dokonce nabízel, že pro celou rodinu zorganizuje odjezd do Ameriky, kde měl ještě z dob studií přátele, kteří nyní pracovali ve významných pozicích pro americkou vládu –, ale k ničemu nevedly. Jejich debaty, občas přerůstající v hádky, končily obvykle tím, že 99
Ukázka elektronické knihy