98
•
Emily Henryová
v mém hlase vycítila sebemenší zaváhání, zpanikařila a rychle se vymluvila na nějakou lekci, na kterou zrovna musela neodkladně vyrazit. Strávila roky přípravami na svou vlastní smrt, aniž by měla čas se připravit na tohle. Na to, že nás opustí on a po pohřbu nám kvůli ošklivé pravdě z krásných vzpomínek na něj nezůstane vůbec nic. Máma prožívala muka. Věděla jsem to. Ale muka jsem prožívala i já, a to taková, že jsem je protentokrát nedokázala zahnat ani smíchem, ani tancem, ani malý kousek z té bolesti, kterou jsem cítila. Dokonce jsem nedokázala ani napsat pitomý příběh s happy endem. Nechtěla jsem ale sedět venku u notebooku před domem plným rodinných tajemství a snažit se ze sebe vymýtit vzpomínku na tátu. Ale evidentně jsem našla něco, co udělat můžu, protože stránka před mýma očima už najednou nebyla prázdná. Osudovou lásku svého otce potkala poprvé na jeho pohřbu. MŮJ ROMÁNEK s romány pro ženy začal v čekárně u onkologa, kterého navštěvovala máma. Nechtěla, abych s ní chodila do ordinace – říkala, že si pak připadá jako senilní babička –, takže jsem si sedla v čekárně a ze stojánku vytáhla ohmatanou brožovanou knížku, abych se nějak oprostila od zlověstného tikání hodin, připevněných nad registrační přepážkou. Čekala jsem, že budu na jednu stránku tupě zírat půl hodiny, myšlenky se mi budou točit kolem vlastních obav. Místo toho jsem přečetla 150 stránek a při odchodu si omylem strčila knížku do kabelky. Poprvé po dlouhých měsících jsem konečně pocítila úlevu a od té doby jsem zhltla každou romantickou kníž-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290340