První kapitola
97
Dech (Duch) Živoucího Boha
Toto je založeno na verši, kde Bůh říká Besaalelovi, staviteli chrámu v poušti: „Naplnil jsem ho Božím duchem (Ruach Elohim), totiž moudrostí, důvtipem a znalostí každého díla.“ (Druhá Mojžíšova 31:3) (V anglickém textu: „Naplním ho dechem Boha, moudrostí, porozuměním a znalostí.“) Vidíme tedy, že „dech Boha“ předchází Moudrosti a Porozumění. Mezi Sefirami pak odpovídá Sefiře Keter.180 Jak říká Talmud, právě pomocí „dechu Boha“ dokázal Besaalel správně skládat písmena stvoření. Slovo Ruach, které zde překládáme jako „dech“, je také slovo pro vítr a Sefer Jecira ho také zřejmě používá jako termín pro vzduch. Toto slovo se však v Bibli často používá pro označení ducha a v tomto smyslu je také použito zde. Obecně označuje slovo Ruach pohyb a komunikaci. Vztahuje se ke slovům O-rach, což znamená „cesta, stezka“, a O-reach, což je „host“. Duch (Ruach) života ve zvířeti je síla, která způsobuje, že se hýbe. Normálně je vzduch neviditelný a nepozorovatelný. Pouze když se hýbe, může ho člověk cítit jako vítr nebo dech. Podobně nepozorovatelné je duchovní kontinuum, vyjma případů, kdy se pohybuje. Pak je zažíváno jako duch (Ruach). Ruach je tudíž slovo pro vítr, dech i ducha. To také popisuje akt stvoření. Analogií by bylo vytváření skleněné nádoby.181 Nejprve vychází dech (Ruach) z úst foukače skla. Nádoba se tvaruje působením dechu, kdy vítr odrážející se od stěn způsobuje tlak. Nádoba se pak rozpíná do všech stran.
Živoucí Bůh
Jak jsme zmínili dříve (1:1), termín „Živoucí Bůh“ (Elohim Chajim) označuje Sefiru Jesod (Základ), když je tato Sefira v plodném stavu a vycházejí z ní všechny síly stvoření. „Duchem“ Sefiry Keter je ten, který bez konce vychází ze Sefiry Jesod. Protože samotnou Sefiru Keter nelze zkušeností zažít, odkazuje se na ni prostřednictvím Sefiry Jesod, neboť v ní je zažívána.182
Požehnané a blahoslavené
V dalších kabalistických textech jako Bahir se tato adjektiva také používají ve spojitosti se Sefirou Keter.183
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290336
98
Sefer Jecira
V hebrejštině jsou odpovídajícími výrazy Baruch (]wrb) a Mevorach (]rwbm). Obě slova ve skutečnosti znamenají „požehnaný“. Baruch označuje, že Bůh je skutečně požehnaný, zatímco Mevorach znamená, že Boha žehnají v modlitbách ostatní. Když řekneme, že Bůh je „požehnaný“, znamená to, že jeho esence přichází dolů, aby se On zabýval svým stvořením a „požehnal“ ho.184 To se tudíž vztahuje ke slovu Berech (]rb), které znamená „koleno“. Tak jako koleno, když je ohnuté, slouží ke snížení nebo sklonění těla, tak požehnání slouží ke sklonění se Božského. To úzce navazuje na pojem sezení probraný výše (1:4). Bůh má Svůj pravý způsob, skrze nějž přivádí Svoji esenci, aby ovlivnil Svoje stvoření. V tomto ohledu se nazývá Baruch. Jeho esence působí a ovlivňuje ve větším rozsahu jako výsledek modlitby nebo podobných činností. V tomto ohledu se mu říká Mevorach.
Život světů
Tento výraz se také týká Sefiry Jesod (Základ), ale v tom smyslu, že poskytuje duchovní výživu a život vesmírům pod vesmírem Acilut. Proto se nazývá „Život světů“.
Hlas Dechu (Ducha) a Řeči
Toto byly nástroje stvoření, jak je napsáno: „Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem (Ruach) jeho úst pak všechen jejich zástup.“ (Žalm 33:6) Podle Talmudu se tím poukazuje na první výrok stvoření, to znamená na Sefiru Keter.185 Hlas (Kol) je čistý neartikulovaný zvuk a jako takový se vztahuje k Sefiře Chochma. Řeč je naopak artikulovaná a pojí se se Sefirou Bina. Tyto dva protiklady pak spojuje „Dech“ (Ruach). Dá se to také vyložit v pojmech stvoření. „Hlas“ je čistá nevyslovená tvořivá síla. Na to se naráží v prvním verši Tóry: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Talmud uvádí, že to byl první z deseti výroků, jimiž byl stvořen svět.186 Jedná se o nevyslovený výrok, neboť v Tóře je zaznamenáno pouze uskutečnění, a ne výrok. Hned poté Tóra dál líčí: „Nad vodami se vznášel duch boží (Ruach Elohim).“ (První Mojžíšova 1:2). To je „Dech“ neboli Duch (Ruach). Teprve poté Bůh promlouvá a říká: „Buď světlo!“ (První Mojžíšova 1:3) To je také důvod pro následnost v Sefer Jeciře: „Hlas, Dech, Řeč.“187
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290336
První kapitola
99
A to je svatý Dech (Duch)
V hebrejštině je to Ruach ha-Kodeš a obvykle se překládá jako „svatý Duch“. To je obvyklé pojmenování pro božskou inspiraci, která ve svých vyšších formách zahrnuje také proroctví. Na tohoto „Ducha svatého“ lze pohlížet jako na prostředníka mezi Hlasem a Řečí. Je tudíž také prostředníkem mezi vědomím Chochma a Bina. Ruach ha-Kodeš je Božskou inspirací a informací, kterou si může člověk přinést ze stavu vědomí Chochma do normálního stavu vědomí Bina. Takový Ruach ha-Kodeš je jako Sefira Keter, která stojí mezi Sefirami Chochma a Bina, ale je nad nimi. Jak Chochma, tak Bina jsou funkcemi mysli samotné, zatímco Ruach ha-Kodeš přichází zvnějšku. Je proto připodobňován k Sefiře Keter, neboť koruna se nosí na hlavě, a přitom k hlavě nepatří. Tento Ruach ha-Kodeš je tím „dechem Boha“, který se zmiňuje ve verši: „Naplním ho dechem Boha, moudrostí, porozuměním a poznáním.“ 188
1:10
Zadruhé. Dech z Dechu (Duch z Ducha). S ním vyryl a vytesal Dvacet dva Zakládajících písmen Tři Matky Sedm Dvojitých a dvanáct Základních A jeden Dech (Duch) z nich vychází.
Dech z Dechu (Duch z Ducha)
Jedná se o Sefiru Malchut (Království), nejnižší z deseti Sefir.189 Následuje hned po Sefiře Keter podle výše uvedeného výroku „zakotvit jejich konec v jejich počátku“. Keter je Příčina, zatímco Malchut je Následek, a příčina nemůže existovat bez následku.
Ukázka elektronické knihy