YVONNE LINDSAYOVÁ
„Nemyslím, že bych byl tak komplikovaný člověk. A pokud tě o mně něco zajímá, klidně se zeptej.“ Zoe se zapřela do opěradla židle a podívala se na něj. „Co se včera stalo?“ „Myslíš ten požár?“ „Ne,“ zavrtěla hlavou. „To předtím. Měl jsi báječnou náladu, ale pak jsme dorazili do klubu a všechno se najednou pokazilo. Zejména poté, co se u nás u stolu zastavila ta žena. Pak už jsi byl studený jako sněhulák.“ „Paní Radisonová ve mně probudila staré vzpomínky.“ Zoe vyčkávala, jestli ještě něco dodá, ale zdálo se, že Cord považuje téma za uzavřené, protože se najednou zvedl a začal sklízet ze stolu. I ona se postavila, ale když mu nabídla pomoc, jenom ji odbyl. „Běž se připravit, myslím udělej si všechny ty věci, které vy ženy děláte, než někam vyrazíte. Za čtvrt hodiny vyjíždíme. Sejdeme se u garáže.“ Pochopila, že ji vlastně posílá pryč, a tak tedy poslechla a vrátila se do svého pokoje, aby se oblékla a vyskládala si vyprané věci do zásuvek prádelníku. Příliš času jí to nezabralo. Trochu se nalíčila a vyrazila dolů. Cord již čekal před svým starým pick-upem, na který si naložil nějaké nářadí a svazek drátu na opravu plotů. Jen co vyrazili, Zoe se ho zvědavě zeptala. „Kam vlastně jedeme?“ „Uvidíš,“ odpověděl tajuplně. Odolala touze vymámit z něj víc informací, ale jeli sotva pět minut a Cord odbočil k budově, která připomínala hangár. O kus dál, na konci široké cesty, nejspíš ranveje, visel zplihle větrný pytel. „Ty máš letiště?“ podivila se. Ten muž byl opravdu jedno velké překvapení. „Jen takové malé a máme ho s Jessem společně. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290014