RACHAEL THOMASOVÁ
„Teď už nebude klid. Brzo budou všichni vědět všechno o pouštní princezně, kterou si bereš,“ poznamenala v klimatizovaném autě, zatímco je šofér odvážel od smečky fotografů zpátky do bytu. Zjevně mu zájem novinářů dávala za vinu. Oči se jí blýskaly hněvem, což zvýraznilo zlaté tečky v nich, ale Rafe se tomu teď nemohl oddávat. Nemohl se oddávat jí. „Nikdo ale nebude pochybovat, že zásnuby jsou opravdové.“ Rafe se snažil ovládnout kolotoč pocitů, které se ho znenadání zmocnily. Pocitů, o nichž si myslel, že je dávno uzamkl hluboko v sobě. „Nebo že se milujeme.“ „Mohl jsi mě varovat,“ vyštěkla, vyhlédla z okna a chvíli pozorovala ubíhající město. Rafe pokrčil rameny, když se k němu otočila zpátky. „Proč? Zvládla jsi to jako profík. Je to přece součástí naší dohody, ne? Ze všeho nejvíc potřebuju, aby naší lásce uvěřil můj bratr Enzo.“ „No, určitě mu to neunikne, když to bude ve všech zítřejších novinách.“ Pak se na něj zamračila. „Proč je pro tebe tak důležité, aby to věděl?“ Rafe jí to nechtěl říct, ale něco se v něm zlomilo. Bariéra, kterou v sobě vztyčil, když po matčině smrti pomalu ale jistě přišel i o své dvojče. A s tím přišla i potřeba o tom mluvit a svěřit se s tím Kalianě. „Nemluvil jsem s bratrem několik let. Aspoň ne pořádně. Ne jako s bratrem.“ Rafe si znovu vybavil hněv na bratrově tváři, když spolu stáli ve stínu štíhlých cypřišů u Villa Casella. Obvinil Rafeho, že má radost z jeho rozpadajícího se manželství a že si vždycky přál, aby se to stalo. Tolik se odcizili. Roztrhala je láska ke stejné ženě. Rafe už ale nechtěl v bratrovi vyvolávat pocit viny. Přál si, aby Enzo uvěřil, že je šťastný, hlavně když teď mají nemocného otce. Kvůli otcově diagnóze se chtěl s bratrem usmířit 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289994
PRINCEZNIN GAMBIT
a přemostit propast, která mezi nimi vznikla. Emma by si to taky přála a Rafe chtěl, aby byla šťastná i Emma. „A kvůli čemu jste se pohádali?“ Ostří v Kalianině hlase zmírnilo a Rafe by se jí rád otevřel – aspoň trošičku. Měl pocit, jako by tu s ním teď Enzo stál. Slova, která řekl toho dne, kdy se mu rozpadl svět, byla příliš krutá. Pořád se mu ozývala v hlavě. „Emma miluje mě, Rafe. A já miluju ji. Budeme se brát.“ Rafe mu to oplatil a následovala hlasitá a ostrá hádka. Od té doby se navzájem vyhýbali, což znamenalo, že Rafe nemusel Emmu s Enzem vidět, ale bral to tak, že pokud je šťastná ona, tak on také. A Enzo s Emmou byli šťastní – dokud nepřišla devastující zpráva, že Enzo nemůže mít děti. Děti, které si Emma přála. Děti, které potřebovala rodina Casellových. A kvůli tomu se Rafe ocitl v hledáčku. Náhradní syn. Ztráta Emmy ho skoro zabila a rozhodně se nechtěl zhostit té pochybné cti vyprodukovat další generaci Casellových. Byl by to jen další důvod, proč by ho Enzo měl nenávidět. Rafe pohlédl na Kalianu. Ona je jedináček. Pochopila by sourozeneckou rivalitu. Pochopí ale, co to znamená mít dvojče? „O všechno jsme soutěžili. Vždycky, a Emma nebyla žádná výjimka.“ „O všechno?“ zeptala se tiše a Rafe se ponořil do vzpomínek. Před očima mu proběhly okamžiky z jeho a Enzovy minulosti, kdy se k sobě chovali chladně, odcizovali se a při každém setkání se pohádali. Auto projíždělo ulicemi Říma a v jeho interiéru se odráželo veřejné osvětlení. Bezpečí automobilu a Kalianin zájem přinutily Rafeho otevřít se ještě trochu víc. Vzít ji na tu cestu sebou. Pustit ji k sobě. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289994
RACHAEL THOMASOVÁ
Rafe a Enzo byli dvojčata, ale pro Enza to nikdy nic neznamenalo. „Ve škole jsme soutěžili v tom, kdo bude mít lepší známky. Doma o pozornost nebo o pochvalu od rodičů.“ Rafe vždy toužil potěšit otce a získat si jeho respekt, naopak Enzo s tím nikdy žádný problém neměl. Možná proto matka více favorizovala právě Rafeho. Nebo alespoň to Enzo vždycky tvrdil, žárlil na něj a zlobil ho kvůli tomu. Rafe pokračoval, ztracený v minulosti. „A když jsme vyrostli, bojovali jsme o ženy a o obchodní dohody.“ „Nemusí to tak být pořád, Rafe. Měl bys ho pozvat na naši party k zasnoubení. A pak samozřejmě i na svatbu.“ Rafe doslova viděl, co se Kalianě odehrává v hlavě. Viděl příval otázek. Kéž by jen věděla pravdu. „Můžete se tam usmířit. Získáš bratra zpátky. Vždyť jste dvojčata.“ Zrovna vystupovali z auta a Rafe sebou vnitřně škubl. Kaliana uhodila hřebíček na hlavičku. Rafe toužil získat bratra zpátky. Bratra, se kterým si jako malý kluk hrál v Pietře Bianca. Bratra, který mu pomáhal, když začali chodit do školy. Ne ale bratra, který se proti němu obrátil a který ho připravil o ženu, kterou miloval. „Vážně si myslím, že bys to měl udělat,“ pokračovala Kaliana, když viděla po návratu do bytu jeho nejistý výraz. „Naše manželství má za úkol zajistit budoucnost našim rodinám. Tvůj bratr si určitě taky nepřál, aby bohatství Casellových přešlo na nějaké vzdálené příbuzné, kteří vaše jméno ani nenesou.“ Cíl splněn. Kaliana vycítila, že teď se trefila. Rafe se na ni podíval, jako by ji viděl poprvé. Nebo minimálně ji poprvé uviděl jako spojence na cestě, kterou si společně vybrali. 100 Ukázka elektronické knihy