CAITLIN CREWSOVÁ
vévoda z dokonalé dynastie, cítila, že jí stéká pramínek potu po zádech. Jistě je to hrůzou, a ne kvůli tomu prazvláštnímu chvění, kterým se jí otřásají útroby. „Co z toho máš?“ zeptala se ho. „Mohla bys mi svou otázku podat v trochu konkrétnějších obrysech?“ požádal ji Teo. „Nestěžuju si, protože vnímám tenhle prostor a všechno, co člověku nabízí,“ spustila Amelia nepřirozeně sevřeným hlasem. Najednou byla zoufalá a zároveň nešťastná, jak se jí nedostávalo těch správných slov. „Je tak snadné zapomenout, že existuje nějaký svět. Odpojit se od všeho je překvapivě osvobozující. Člověk se naučí naslouchat vlastním myšlenkám místo toho, aby naslouchal venkovnímu ruchu.“ To všechno byla pravda. Zamlčela však jednu podstatnou věc – že se pořád nedokáže vyrovnat s jeho blízkostí. I když se pokusila vymýtit ze sebe svou posedlost tím nejlepším způsobem, na jaký přišla, nezabíralo to. Stejně se dál probouzela uprostřed nocí spalující touhou, a to ještě i před tím, než zjistila, že je s ním těhotná. Tak strašně ji přitahoval, až se bála, že z toho onemocní. Časem dospěla k názoru, že ji zřejmě musel nějakým způsobem ocejchovat ještě v době, když byla dítě, vtisknout na ni svou značku, i když ji neměl rád, ona si však ten cejch nese s sebou až do dnešního dne. Amelia si rozhodně nepředstavovala, že by už navěky vykonávala podřadné úkoly a chovala se jako služka. Ale teď si to vychutnávala. Vnímala tuto dobu jako dar. A nebylo to jen tím nekonečným leštěním a smýčením, jakkoliv meditativní se jí tyto činností zdály být. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289992