Počátek osmdesátých let byl pokračováním normalizačního režimu. Dosti prostoru bylo věnováno politickému vzdělávání obyvatel, a to jak prostřednictvím vzdělávání stranického, tak i odborového. Josef i Olda studovali vysoké školy při zaměstnání, takže to pro ně neznamenalo nějakou ulejvárnu, ale naopak práci navíc. O dost méně času pak mohli věnovat rodině a odpočinku a samozřejmě i mariáši. Jinak bylo v té době nutno studovat VUML, což byla zkratka pro Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Ta trvala tři roky a konala se odpoledne, tedy v pracovní době. Museli ji absolvovat snad všichni členové strany a většina bezpartijních, kteří měli ne úplně nepodstatnou funkci. Vyučovala se tam politická ekonomie, marxisticko-leninská filozofie, dějiny komunistického hnutí, vědecký komunismus a podobně. Cílem asi bylo utvrdit požadované smýšlení pracujících a dodat argumentaci pro spory s ideovými protivníky. Jiří i Vláďa se tomuto studiu chtěli za každou cenu vyhnout, ale jejich snaha byla zbytečné, nic nepomohlo. Já jsem se jen usmíval a říkal jim, máte, co jste si nadrobili. Já mohu s klidem sedět v hospodě a mít čistou hlavu. Vláďa jako svobodný vedl trochu bouřlivý život a využil toho, že jednou týdně mohl v poledne odejít z práce, dát si po obědě pivo a při přednášce se pořádně prospat. Jednou tam začal dokonce chrápat, a tak ho přednášející musel napomenout. Po ukončení této univerzity mu nabízeli stáž na krajském výboru KSČ, což mohl být krok k jeho další kariéře, ale tam nakonec nešel.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289903
VUML jako většina ostatních stranických aktivit byl formální. Problémy, které by se tam mohly řešit, se neřešily, zatímco se tam řešily problémy, které neměly žádný praktický význam. Jako například rozpory kapitalismu 19. století či rozpory a vnitřní síly Velké říjnové socialistické revoluce. Ovšem o rozporech socialismu ani zmínka. Zapomnělo se na Engelsovu myšlenku, že socialismus od těch časů, co se stal vědou, se má jako věda pěstovat, to znamená, že se má studovat. Učení o podstatných a nepodstatných protikladech se neaplikovala. Zákony přechodu kvantitativních změn na kvalitativní a dialektické koncepce vůbec se moc nebraly v úvahu. A při mariáši spory mezi Oldou a Josefem pokračovaly. Olda mu vytýkal, že hraje moc, jak se říká, při zdi, že by měl častěji flekovat. Josef ho zase obviňoval, že se příliš drží pravidel. „Pepe, ty sice slovy dodržuješ pravidla, ale tvoje povaha ti nedovoluje pořádnou hru,“ útočil Olda. „Jaká povaha?“ „No, třeba opatrnost.“ „Myslíš, že voják může bejt opatrnej?“ „Proč ne? Každej může bejt opatrnej.“ „Vojáci nasazují život za vlast.“ „Ty houby nasazuješ.“ „I dobří vojevůdci určitě musí být opatrní. Jinak by mohli prohrát každou bitvu. Vezmi si, jak se dneska hraje fotbal, jak jsou všichni opatrný, hlavně nedostat gól.“ „Já to neberu jako zápornou vlastnost. Asi je to dobrá vlastnost, když se to nepřehání. A nejen to. Myslím, že naopak si zase někdy 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289903
připadáš jako velitel armády, který ji vede do útoku hlava nehlava. Tady pravidla moc nepoužíváš. V armádě nebo bitvě se možná mohou, obrazně řečeno, vynášet vysoké karty. Ale tady pode mne nenes vyšší karty, vyneseš krále, já musím přebít desítkou a on mně ji zabije
esem.
Rovněž
je-li
flekována
sedma
i hra,
musíš
bezpodmínečně poslouchat silnějšího spoluhráče, to je ten, který ohlásil flek na sedmu. I když má nižší vojenskou hodnost, to v mariáši nehraje žádnou roli. Kdyby hrál generál s vojínem, tak generál se musí, když má slabší karty, řídit podle vojína.“ „No a když hraju s váma, můžu klidně spoléhat spíš na náhodu než na pravidla. Studoval jsem Clausewitze, to byl generál a velmi významný vojenský teoretik, a ten měl za to, že objektivní povaha války se blíží pravděpodobnostnímu počtu. Prvek, jenž v ní nikdy nechybí, je náhoda. Žádná lidská činnost nezávisí tak úplně a tak všeobecně na náhodě jako válka. Nepředvídatelnost a štěstí tedy hrají spolu s náhodou ve válce významnou roli. Nic není kompletně dáno předem a vojsko, o němž se zdá, že má největší šanci vyhrát, se kvůli omylu, strachu anebo prostě jen proto, že má smůlu, může minout s úspěchem, o němž bychom věřili, že ho mělo naprosto zaručený. A já můžu Clausewitze rozvinout anebo mu oponovat, že to platí nejen pro válku, ale do určité míry omezeně i pro mariáš.“ Občas jsem musel zase já zaskočit do hry, zpravidla tehdy, když si Vláďa dal něco k jídlu. Vztah mezi pitím piva a chutí k jídlu je u různých lidí rozdílný. Někdo čím více vypije, tím menší má chuť k jídlu a nejí vůbec. Jiní, mezi něž patřím i já, naopak čím více piva vypijí, tím větší mají i chuť k jídlu. Sem patřil i Vláďa, který si dával 100 Ukázka elektronické knihy