Počátek osmdesátých let byl pokračováním normalizačního režimu. Dosti prostoru bylo věnováno politickému vzdělávání obyvatel, a to jak prostřednictvím vzdělávání stranického, tak i odborového. Josef i Olda studovali vysoké školy při zaměstnání, takže to pro ně neznamenalo nějakou ulejvárnu, ale naopak práci navíc. O dost méně času pak mohli věnovat rodině a odpočinku a samozřejmě i mariáši. Jinak bylo v té době nutno studovat VUML, což byla zkratka pro Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Ta trvala tři roky a konala se odpoledne, tedy v pracovní době. Museli ji absolvovat snad všichni členové strany a většina bezpartijních, kteří měli ne úplně nepodstatnou funkci. Vyučovala se tam politická ekonomie, marxisticko-leninská filozofie, dějiny komunistického hnutí, vědecký komunismus a podobně. Cílem asi bylo utvrdit požadované smýšlení pracujících a dodat argumentaci pro spory s ideovými protivníky. Jiří i Vláďa se tomuto studiu chtěli za každou cenu vyhnout, ale jejich snaha byla zbytečné, nic nepomohlo. Já jsem se jen usmíval a říkal jim, máte, co jste si nadrobili. Já mohu s klidem sedět v hospodě a mít čistou hlavu. Vláďa jako svobodný vedl trochu bouřlivý život a využil toho, že jednou týdně mohl v poledne odejít z práce, dát si po obědě pivo a při přednášce se pořádně prospat. Jednou tam začal dokonce chrápat, a tak ho přednášející musel napomenout. Po ukončení této univerzity mu nabízeli stáž na krajském výboru KSČ, což mohl být krok k jeho další kariéře, ale tam nakonec nešel.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289903