98
Verš přítele Wyatta mi zněl v uších po celou noc. Tělo i mysl se někdy brání přijmout skutečnost, která je příliš bolestná, a tak chvíli nevěří, nevěří a vzpouzí se, dokud pravdu není nutné pod tíhou okolností vzít na vědomí a přijmout. Myslel jsem na její teplé ruce, na její vyřídilku, široké boky i nesnesitelnou zálibu v hašteření, i na ten džbán vína, který mi vždycky večer připravila, než šla spát. Už nikdy se nevrátí. Zřejmě ani neuvidím její hrob. Byla to předzvěst zla, přestože v tu dobu tomu vůbec nic nenasvědčovalo. Můj pán získával čas, posílal Norfolka zpět na sever mezi ty „naduté venkovské zabedněnce“, jak říkal, a sliboval jim nápravu ve věcech reformy, ač nehodlal ustoupit ani o píď. Jih země se zdál být vzpourou nedotčený a i šlechta ve vzdálených koutech království zachovávala králi věrnost. Královna denně přijímala žádosti o zachování klášterů, ale Cromwell jako vykonavatel nesmiřitelné královské spravedlnosti stál nad ní jako vyslanec Boží, když je pročítala při svíčce u svého stolu, a tak ani Chapuys nemohl protestovat poté, co dala přednost pocitu smíření se s vlastní bezmocí, než by se veřejně dotkla Jindřichovy autority. Trávila nekonečný čas rozhovory s Marií a přípravami vánočních oslav, zatímco večer se uchylovala do svých komnat sama se svým špatným svědomím. Ležel jsem vedle ní, v malé cimře u kuchyně, kde se celou noc drželo teplo a vůně sušených bylin. Bylo to jistě silné víno, obluzující přítmí a světlo svíček, které dává vzniknout nemravným představám, co přivedlo tuhle mladou lasičku, tu kuchyňskou děvečku do mé náruče. Až v chabém světle deštivého rána uvidí mou vrásčitou tvář, holou hlavu, bezřasá víčka, křivý nos a odulé rty, zavřeští a uteče jako myš přistižená u díry v pytli s obilím…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289893