vztek a chaos. Pohybuje se trhavě a zbytečně rychle, protože vevnitř asi válčí s panikou. Vůbec bych se nedivil, kdyby týhle klice odboje, nebo co je to za magory, velel. „Takže,“ sedne si přede mě a zhluboka rozdejchává svoje návaly, „ty hajzle.“ Dobrej začátek. „Kdo ti nařídil zabít…“ zalapá po dechu, skoro roztomile zakoktá, „Marii.“ Jasná citová vazba. Bratr, nabíječ, něco takovýho a dost blbýho na to, abych neměl šanci vysvětlit mu, že jsem ji nezrakvil. Je přesvědčenej, že jsem to udělal já. Potřebuje za to někoho potrestat a na mě asi má dost špíny k tomu, aby svý verzi spravedlnosti uvěřil. „Základem je dlouhá fermentace, chápeš?“ Nechápe. „Musíš to nechat naložený dost dlouho na to, aby ti to pak dokázalo natrhnout prdel.“ Jeho vnitřní panika krapet opadne, na její místo se zcela viditelně nastěhuje zmatek. Což je dobře. Jsem rád, že ho zajímá, jak se vyrábí kimči, protože mu celej proces hodlám popsat do posledního detailu. „Cože?“ zavrčí. „Říkám, že jestli to nenecháš zrát, budeš potom akorát litovat.“ Pustí do mě proud. Skoro si překousnu jazyk. Jakmile konečně zase dejchám trochu pravidelně, uvě domím si, že místnost je strašlivě upocená. A já jsem dost možná politej vodou, nebo zbrocenej absťákem a stoupají cím utrpením. Jenže tenhle parchant neví, co jsem zažil za války. Nemá ponětí, jaký to je, když vás vyslýchaj postkomanči. Netuší nic o všech těch svinstvech, který do vás napumpujou. Ani ve snu by ho nenapadlo, co všechno vám rozdrtěj. Trhaj vám zuby, dokud nezešílíte — ten s kyanidem jde samozřejmě
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289672