Po dvou bezvýsledných měsících se Tim ocitl s komisařem Jiménezem Fortezem v jeho kanceláři bez oken v centrále Policía Nacional na Calle Simon Ballester. Fortez, vysoký chlápek, měl pohled plný špatného svědomí, únavy a potřeby to svalit na někoho jiného. Není to moje vina, že zmizela. Nemůžu za to, že jsme ji nenašli. Kdyby její kamarádky nečekaly a její zmizení ohlásily ihned, nezískali by potenciální pachatelé takový nedostižitelný náskok. Nebo ještě dál. Jak může být někdo tak nezodpovědný a nechat šestnáctiletou holku, aby se odletěla ožírat na prázdniny s kamarádkami? Jak jste jen mohl? Jak jste jen mohli? „Kamarádky to měly ohlásit bez otálení,“ začal Jiménez Fortez. Timovi se povedlo najít kluka, který na selfíčku spal u bazénu. Joakim Svensson, ze Sundsvallu. Hrál zrovna kulečník v Coco Bongos, sehnal si práci jako vyhazovač a měl v plánu zůstat v Magalufu, dokud neskončí sezona. V neonovém světle se mu po pažích plazilo tetování, těkal pohledem. Bál se, snad si nemyslíte, že mám s jejím zmizením něco společného? „Viděl jsi ji ten večer?“ „Ne, ale večer předtím jsme popíjeli drinky u nich na balkoně. K ničemu ale nedošlo. Nejspíš si myslely, že jsme nějací zoufalí vidláci.“ Zelená koule zapadne do díry. Pak oranžová. „Měla sáček kyselých rybiček ze Švédska, nabídla nám,“ vzpomněl si Joakim Svensson. „Říkal jsem si, že je to milý, trochu trhlý.“ Tim vyhledal i ostatní ze sundsvallské party. Tou dobou už byli doma, Emme si pamatovali, ale o ničem nevěděli. „Vypadala, že si to užívá,“ řekl mu jeden z nich. „Cool bitch. Co já vím, tak se s nikým nevyspala. Kvůli tomu se sice do Magalufu jezdí, ale ona asi ne. Ale zahulila si pěkně. Všechny tři. Kdoví co všechno braly.“ Opálené cigaretové papírky v popelníku. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289441