A slepec se hlasitě rozesmál. Atahualpa si odepjal jednu zlatou náušnici a vložil mu ji do dlaně. Pak pokračovali v procházce a vyholený mu vykládal, co je to index, heretico a auto da fé. Atahualpa, a Higuamota ještě více, se nepřestávali divit jedné věci, které si všimli: mezi zdejšími obyvateli byli lidé movití, oplývající majetky všeho druhu, a přitom jejich bližní jim žebrali u dveří a byli hladoví a vyhublí na kost. Atahualpovi, a Higuamotě ještě více, připadalo zvláštní, že ti potřební takovou nespravedlnost strpí, že se na ty druhé nevrhnou nebo jim nevypálí domy. Pedro Pizarro uměl luštit mluvící listy. Dostal se k němu spis, který neoficiálně přeložil jeden z vyholených a který potají koloval mezi lidmi, a Pedro z něj inckému panovníkovi a jeho kubánské družce předčítal: „Když totiž vlivní předáci vidí, že již nemohou odolávati lidu, začnou vynášeti znamenitost některého ze svého středu a učiní ho vladařem, aby mohli v jeho stínu ukájeti své choutky.“ Byl to politický traktát, který sem právě doputoval ze země jménem Florencie, a mladý Atahualpa ve své přirozené moudrosti cítil, že by mu mohl být v budoucnu k užitku, neboť se v něm psalo ještě toto: „Kromě toho není možné vyhověti mocným předákům čestně a tak, aby nebylo ublíženo jiným, je však možné vyhověti lidu, neboť touhy lidu jsou čestnější než přání šlechty a boháčů: tito chtějí utiskovati, kdežto lid jenom touží, aby nebyl utiskován.“ Ne že by se mladý panovník přehnaně staral o štěstí lidu. Bez váhání potlačil vzpouru Cañariů i Tunebů, které s oblibou nazýval „psi“, a také toledských. Ke svému lidu ale cítil zodpovědnost, i když se stav snížil na těch dvě stě, kteří vyvázli z Chinchaysuyu. Věděl, že pro jejich záchranu bude muset čelit mocným a mnohem početnějším protivníkům, proti kterým bude muset sehrát jemnou politickou hru, využít v ní všech výhod terénu a dopodrobna porozumět vyváženosti sil a jejich vztahům. A tento Niccolò Machiavelli mu nepřipadal jako špatný rádce. ( 104 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289402