rezervací. Kolem kasina vobčas vypadne mobilní signál. Hodně lidí se bojí. Ale vo tom teď nemluvme, řekl jsi a já přikývla. Já ani nechtěla, přála jsem si být s tebou jen tak potmě o samotě. Místo toho jsi zastavil u nízké kamenné zídky, položil jsi na ni kus kamene a ukázal jsi: Vidíš tu říčku? Teče z Pahorku spících. Víš, co pod tím mechem spí? V přítmí jsem zavrtěla hlavou. Mrchožrouti. A červi, co žerou oči nebožtíků. Ale hlavně staří válečníci. Indiáni. Vyprávěl jsi, jak měla moje bába Patti v dětství sen, že je na tom místě staré pohřebiště. Chechtali se jí. Před dvěma lety sem přišli archeologové, šťourali se v zemi a opravdu tam našli tisíc let staré kosti. V hlase ti zněla úcta, když jsi pronášel: Slíbil jsem, že tam postavím kamennou zídku. Vážky se mezi námi proháněly jako helikoptéry na obloze, vůbec na nás nedbaly. Vzpomínala jsem, že když jsem byla malá, považovali Patti za násosku a dávačku. Asi nevíš, že dneska se jí říká Gichiayaayaa, ctihodná bytost. Pokračovali jsme dál. Drž se za mnou, pobízel jsi mě. Z březového lesa klesala mlha do úžlabin mezi jalovci a skalkami. Chvílemi to vypadalo, jako by mezi větvičkami vykukovali skřeti a skřítci a další lesní duchové, ale tvé chromé nohy šly jakoby instinktivně, dokonce i ta levá, zmrzačená ve Vietnamu, skákala z jednoho kamene na druhý po neviditelné pěšince. Trochu jsem znervózněla, protože už jsem nepoznávala, kde se nacházíme. Borový les kolem byl tichý, cizí. Mechové polštáře skryté pod rozkvetlými keříky borůvek
‹ 97 ›
2def_Kettu_ROSE 264.indd 97
4.3.2021 10:58:17
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289400