Jo? A co jako? No, vaše problémy přece. Aha. A proč? tápu a ztrácím trpělivost. Vždyť se potkali tady u nás. To děvče je naše hlídačka, to nevíš? napije se jakoby nic ze sklenice. Zvláštní, že ve stejný moment je možné zbystřit a naprosto otupět zároveň, opřu se o stůl. Hostitelka pokračuje: Ona je to káča pitomá. Vážně, hrozně naivní, a hned ji propustím, jen co seženu někoho jinýho. Rózo, nemáš se čeho bát, David se s tebou nerozvede, ona si může všude vykládat, co chce, že jo, na to se úplně vykašli. Ona tě nezná a neví, co pro Davida znamenáš, usměje se povzbudivě a hodí do sebe zbytek sklenice. Ozve se nepříjemná melodie na píšťalku, mnu si čelo, ten zvuk se nedá vydržet. Protne ho hlasitý výkřik a hostitelka vyběhne vyděšená z kuchyně, já za ní. Melodie se line z malého přidušeného reproduktoru na stole, ale ječák patří oslavenci, spadl a z nosu mu teče krev. Rozběhne se k němu dívka v obepnutých džínách, s dlouhými blonďatými vlasy v culíku. Hostitelka k ní zvolá: Proč nedáváš, sakra, pozor, Veroniko? Na co tě tu mám asi? Stačí jediný pohled, který si se mnou matka vymění, aby bylo jasné, že řeč byla o ní. Jdu najít Lauru, dám jí pusu a řeknu, ať se tu má hezky, že se ráno uvidíme, a zamířím ke dveřím. V chodbě dám přednost kulhavému klaunovi, který přichází na scénu. Byly doby, kdy mne ženy, které se Davidovi přimotaly do cesty, zajímaly. To bylo dávno. Tehdy jsem přemýšlela, co mají, co já nemám? Uvažovala jsem, jak bych na sobě mohla
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289307