„Někomu ten člun patří,“ pronese polohlasně a pokračuje do kopce. Ogust Kvenir drží ve svých rukou tmavě modrého ptáka s šedivými křídly. Ve chvíli, kdy se ostatní ptáci začnou plašit, se ohlédne do strany. Eh? „Policejní uniforma? Nejsem si vědom, že bych něco provedl,“ pronese a pouští ptačího tvora na svobodu. „Haló?!“ ozve se Karlssen. Muž klečící na zemi vstává. Vítr mu shodí kapuci a Karlssen okamžitě pozná, kdo se ukrývá v zeleném plášti. „Oguste?!“ „Hansi?!“ „Jo, jsem to já.“ „Co tu děláš?“ diví se Ogust. „Použil jsem zrcadlo a ocitl se tady.“ „Jak víš, že jsem tady?“ „Nevěděl jsem to. Myslel jsem, že za těmi svými ptáky odjíždíš až za měsíc.“ „Potřeboval jsem si trochu pročistit hlavu,“ vysvětluje Ogust. „Ale divné je, že jsi tady ty!“ „Zrcadlo mě sem přeneslo z nějakého důvodu. Občas to tak udělá, jako by vědělo, co podvědomě cítím. Ne vždy to vyšlo podle mého přání, ale vždy se objevím někde na Faerských ostrovech. To znamená, že tu existuje jakési silové pole, které nedovolí, abychom se ocitli mimo ostrovy,“ vysvětluje. „Zvláštní, že mě zatím zavedlo vždycky na místo, na které jsem ani nepomyslel.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289109