Kniha první: Česká koruna a stavovská povstání v letech 1547–1620
Pronikání osmanských vojenských útvarů do zázemí a dobývání hradů a pevností vedlo k rozvoji obranné techniky a vytváření různých obranných linií, k budování systému opevněných hradů, klášterů a městských hradeb. Venkovské obyvatelstvo stavělo obranná zařízení okolo kostelů, kam se uchylovalo v období ohrožení. Vojenské nezdary vyústily ve strategickou koncepci obrany rakouských zemí a Vídně, kdy obranné linie byly vytvářeny na území Uherska. Mimořádnou vojenskou a hospodářskou úlohu sehrával Dunaj pro zásobování vojska a obyvatelstva z německých, rakouských a českých zemí. Dunaj měl obdobnou úlohu i pro útočná osmanská vojska. Důležitou strategickou záležitostí v organizaci protiosmanské obrany se stalo ustavení šesti hlavních kapitanátů (1564) a využívání dělostřeleckých jednotek. V šestnáctém století došlo k zdokonalování palných zbraní, což se odrazilo i v základním členění vojenských jednotek. Prosadily se tři zásadní taktické varianty: uherská, španělská a holandská. Uherská sestava byla vytvořena Karlem V. při vojenském střetu u Vídně (1532). Již za Ferdinanda I. se objevovaly možnosti, že místo osobní účasti povolaných branců byla možnost výkupu z vojenské povinnosti penězi, z kterých pak byly pořizovány a placeny žoldnéřské oddíly. Žoldnéřská vojska se skládala z osob, pro které byla vojenská služba povoláním. Postavení vojenské jednotky se stávalo čistě obchodní záležitostí, kdy velitel byl zároveň i majitelem jednotky. Vojenský podnikatel musel mít především dostatečný kapitál, který dostával od stavů nebo od panovníka, který používal na verbování potřebného vojska. Na začátku a v průběhu šestnáctého století se v Uhersku používaly různé druhy vojsk: žoldnéři naverbovaní v cizině, posádka pohraničních pevností, stoličné oddíly vydržované z vojenských daní (odhlasovaných uherským sněmem), magické, prelátské šlechtické oddíly, oddíly vydržované městy a městské milice, svobodní hajduci. Vedle těchto oddílů existovaly speciální vojenské útvary dělostřelectva a dunajské námořní flotily. Základním vojenským útvarem se stával promíšený šik kopiníků s jízdou a mušketýry, kdy děla byla umísťována před mušketýry a na křídlech byla uherská jízda, zvyklá na osmanský způsob boje. Evropské vojsko se setkávalo v Uhrách s jiným strategickým pojetím protivníka. Jádro osmanského vojska tvořili spahiové a janičárské pěchotní sbory. Osmanská jízda měla za úkol v bojových akcích obkličování 97
Český stát a náboženství_tisk.indd 97
13.03.2021 14:34:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289036
Václav Ryneš: Český stát a náboženství v obdobích krize
a obcházení protivníkových jednotek. V evropském pojetí strategie se řešila součinnost mezi palbou, pohyby jednotlivých jednotek a součinnost jednotlivých druhů zbraní a oddílů. Jednalo se o dvě rozdílné strategie a taktiky. V záležitosti Uherského království byla snaha udržet územní části a bránit případně získaná území; dalším úkolem bylo ubránit se proti expanzivním záměrům osmanské říše obsadit Vídeň a rakouské země. Tato strategie znamenala velké finanční náklady, překonávání složitých stavovských postojů uherských stavů (i stavů v rámci rakouského soustátí), ale stále i překonávání nedostatku koordinace ve vojenském velení. Osmanská říše byla vojensky zainteresovaná v mimoevropském prostředí a úspěchy, které dosahovala v Uhrách, byly asi optimální možností vojenské expanze na evropském území. Tato expanze byla zaměřena na pustošení obsazených území a získání lidské a hospodářské kořisti. Motivace evropského obranného boje proti osmanské expanzi byly v podstatě dvě: ochrana křesťanství proti islámské invazi do Evropy a ochrana vlasti a majetku všech vrstev obyvatelstva. Latinské Propugnaculum christia‑ nitatis vyjadřovalo, že Uhersko je baštou křesťanství. V zápase o uherský trůn sehrávala pro Ferdinanda I. důležitou úlohu žoldnéřská vojska, která byla složena ze španělských, rakouských, českých, německých a slezských žoldnéřů. Osmanské války znamenaly nepřetržité nebezpečí pro rakouské soustátí a staly se i průběžnou hrozbou v sedmnáctém století.
Hospodářská a sociální situace v rakouském soustátí Rozvoj evropského hospodářství v 16. století byl ovlivněn rozšiřováním ekonomických vztahů se zámořím. V evropském prostředí docházelo k zásadním změnám v nevýrobní a obchodní oblasti. Objevovalo se obchodní účetnictví, systém úvěrování a zvyšovala se úloha písemných styků a sdělování informací. V zemích rakouského soustátí se vytvářelo nové kulturní zázemí a vznikala šlechtická a městská ekonomika. Probíhal i pozvolný populační růst a zároveň se zvyšovala zemědělská produkce. Měšťanstvo bylo dvojího druhu a dělilo se na svobodné obyvatelstvo královských měst a poddané obyvatele ve městech vrchnostenských. Měšťanem se nemohl stát poddaný nemanželského původu nebo ten, který nebyl propuštěn z poddanského poměru. Nejdůležitějším měšťanským právem bylo právo provozovat městské živnosti, které z hlediska cechovní činnosti byly podkladem pro založení 98
Český stát a náboženství_tisk.indd 98
13.03.2021 14:34:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289036
Kniha první: Česká koruna a stavovská povstání v letech 1547–1620
vlastní dílny nebo krámu. Bylo to období, kdy se začaly proměňovat cechy, kdy se hospodářská a řemeslná organizovanost staly faktorem v královských a poddanských městech. Rozvoj královských měst se dostával do rozporu se zájmy šlechty, ale i se zájmy panovníka. Města se často se stávala ohnisky odporu proti královským zájmům. Panovník Ferdinand I., který se vypořádal s vystoupením pražských měšťanů (1528), se snažil o systematické snižování politických ambicí královských měst. V druhé polovině šestnáctého století začaly řemeslnické cechy ztrácet svůj vliv a začaly vznikat nezávislé vrstvy obchodního a úřednického povolání, vedle svobodných povolání, ale i rentiérů. Vrchnostenská držba v poddanských městech se rozšiřovala na některé výrobní sféry pro vlastní potřebu panských sídel. Bankroty některých šlechticů byly spojeny s věřitelskými úvěry a zadlužeností. Ve třetí třetině šestnáctého století začalo režijní hospodářství, které se zaměřovalo na živnostnictví, vinařství, na chov ovcí a na obchod. Řemeslná činnost v zemích české koruny byla soustředěna v královských a poddanských městech. Nová výrobní odvětví vznikala pomalu (hodinářství, šmukýři a jiná). Z kontroly řemeslnických a cechovních organizací se začal vymykat rozvoj obchodní činnosti a začalo vznikat spojení obchodního kapitálu s výrobou. Do popředí se dostalo zejména soukenictví, které nacházelo své exportní možnosti i mimo země České koruny a začala se projevovat manufakturní výroba spojená s dolováním a mincovnictvím, sklářstvím a papírnictvím. Manufakturní výroba ale stále ještě zaostávala za cechovní a řemeslnou výrobou. Na začátku šestnáctého století se ve středoevropském prostoru a v zemích České koruny zintenzivnila obchodní činnost a obchodní styky, což se projevilo ve zvýšeném prodeji zboží a i v různorodosti sortimentu. Vznikla i nová síť dálkových obchodů mezi největšími tržními centry, mezi něž patřila Praha, Vídeň, Krakov, Poznaň a další. Důležitým obchodním centrem se stala Vratislav, která stála na obchodní cestě mezi střední a východní Evropou a Prahou. Měnilo se i rozdělení obchodu mezi velkoobchodem (kupci) a maloobchodem (kramáři). Pomalu se rozvíjel peněžní obchod. Za vlády Ferdinanda I. byla finanční a úvěrová politika spojena především s rodinným kapitálem Fuggerů, kterým byly zastaveny slezské, lužické a moravské daně (a rovněž převzali jagellonské dluhy). 99
Český stát a náboženství_tisk.indd 99
Ukázka elektronické knihy
13.03.2021 14:34:10