Kniha první: Česká koruna a stavovská povstání v letech 1547–1620
Pronikání osmanských vojenských útvarů do zázemí a dobývání hradů a pevností vedlo k rozvoji obranné techniky a vytváření různých obranných linií, k budování systému opevněných hradů, klášterů a městských hradeb. Venkovské obyvatelstvo stavělo obranná zařízení okolo kostelů, kam se uchylovalo v období ohrožení. Vojenské nezdary vyústily ve strategickou koncepci obrany rakouských zemí a Vídně, kdy obranné linie byly vytvářeny na území Uherska. Mimořádnou vojenskou a hospodářskou úlohu sehrával Dunaj pro zásobování vojska a obyvatelstva z německých, rakouských a českých zemí. Dunaj měl obdobnou úlohu i pro útočná osmanská vojska. Důležitou strategickou záležitostí v organizaci protiosmanské obrany se stalo ustavení šesti hlavních kapitanátů (1564) a využívání dělostřeleckých jednotek. V šestnáctém století došlo k zdokonalování palných zbraní, což se odrazilo i v základním členění vojenských jednotek. Prosadily se tři zásadní taktické varianty: uherská, španělská a holandská. Uherská sestava byla vytvořena Karlem V. při vojenském střetu u Vídně (1532). Již za Ferdinanda I. se objevovaly možnosti, že místo osobní účasti povolaných branců byla možnost výkupu z vojenské povinnosti penězi, z kterých pak byly pořizovány a placeny žoldnéřské oddíly. Žoldnéřská vojska se skládala z osob, pro které byla vojenská služba povoláním. Postavení vojenské jednotky se stávalo čistě obchodní záležitostí, kdy velitel byl zároveň i majitelem jednotky. Vojenský podnikatel musel mít především dostatečný kapitál, který dostával od stavů nebo od panovníka, který používal na verbování potřebného vojska. Na začátku a v průběhu šestnáctého století se v Uhersku používaly různé druhy vojsk: žoldnéři naverbovaní v cizině, posádka pohraničních pevností, stoličné oddíly vydržované z vojenských daní (odhlasovaných uherským sněmem), magické, prelátské šlechtické oddíly, oddíly vydržované městy a městské milice, svobodní hajduci. Vedle těchto oddílů existovaly speciální vojenské útvary dělostřelectva a dunajské námořní flotily. Základním vojenským útvarem se stával promíšený šik kopiníků s jízdou a mušketýry, kdy děla byla umísťována před mušketýry a na křídlech byla uherská jízda, zvyklá na osmanský způsob boje. Evropské vojsko se setkávalo v Uhrách s jiným strategickým pojetím protivníka. Jádro osmanského vojska tvořili spahiové a janičárské pěchotní sbory. Osmanská jízda měla za úkol v bojových akcích obkličování 97
Český stát a náboženství_tisk.indd 97
13.03.2021 14:34:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289036