Kazimierzovi, který tu vyšetřuje dělníky z jatek, jindy tady Broňka udílí gynekologické rady. Manželé pracují tvrdě a běhají od domu k domu za svými nemocnými… Ale jak se zešeří, jakmile se rozzáří petrolejové lampy, zapomenou na všechny starosti – Kazimierz Dłuski se rád baví. Namáhavá práce ani prázdná kapsa mu náladu ani zábavu nezkazí. Po dni plném práce v několika vteřinách zorganizuje návštěvu divadla, kde usedají na laciná místa. A když nejsou peníze, usedne ke klavíru. Hraje výborně. Čas pokročil a u dveří zvoní hosté – mladí manželé z polské kolonie vědí, že „u Dłuských jsou dveře vždycky otevřené“. Broňka zmizí a za chvíli je zpátky. Čaj kouří na stole, vedle šťávy a vody voní koláče, které paní doktorka upekla odpoledne v nějaké pauze mezi dvěma pacienty. Jednoho večera vtrhne švagr do Mariina pokojíku na druhém konci bytu. Marie, skloněná nad knihou, se chystá část noci strávit prací. „Vezmi si plášť, klobouk a pospěš si! Sehnal jsem volňásky. Jdeme na koncert!“ „Ale…“ „Žádné ale! Hraje jeden Polák, už jsem ti o něm vykládal. Lístků se prodalo málo, tak ho musíme podpořit. Svolal jsem dobrovolníky, budeme tleskat, co nám budou ruce stačit. Musíme mu pomoct k úspěchu… Kdybys viděla, jak hraje!“ Strhující síle Dłuského, snědého vousatého mladíka s černýma jiskrnýma očima, nelze odporovat. Marie zavře knihu. Dveře bytu zaklapnou a tři mladí lidé sbíhají ze schodů. Na ulici si pospíší, aby jim neujel přijíždějící omnibus, který rychle táhnou těžcí koně. Za chvilku sedí Marie v poloprázdném sále Érard. Na pódium přichází vysoký štíhlý muž se zajímavou tváří a s aureolou ryšavých vlasů, lesklých jako měď. Usedá ke klavíru. Pod štíhlými prsty ožívá Liszt, Schumann, Chopin. Má vladařsky vznešenou tvář a oči zahleděné kamsi do daleka. Marie tomuto neznámému hudebníkovi opojně naslouchá – v obnošeném obleku a v liduprázdném sále nevypadá jako bezvýznamný začátečník, ale jako císař, jako bůh. Klavírista pak někdy večer přichází do bytu v ulici d’Allemagne, pod paží si vede rozkošnou paní Gorskou, do níž se zamiloval a později se s ní také oženil. Bez trpkosti mluví o svém těžkém životě, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288941