/ 98 / Především se ale v laonské škole uskutečňuje přechod od exegeze k systematické teologii. Anselmův příspěvek ke Glossa ordinaria jsme již zmínili. Z exegetické činnosti lectio pochází materiál obsažený v prvních systematických souborech sentencí k jednotlivým otázkám, exemplárně např. v listu o eucharistii „Calix“ id est potus sanguinis Christi, jenž je zas začleněn do větších sentenciárních souborů.42 Biblicko-patristický ráz a teologická systematičnost tedy představují hlavní dva rysy první středověké teologické školy hodné toho jména. S tím však bezprostředně souvisí nápadný konzervatismus školy, patrný již ve volbě metod. Máme k tomuto bodu dokument, z něhož se dozvídáme o postoji Anselma z Laonu, totiž jeho dopis opatu Heribrandovi z kláštera sv. Vavřince v Lüttichu.43 Již první větou Anselm varuje před snahou chtít řešit vyvstávající otázky o Boží dobré vůli a o zlu ve světě slovními střety (in pugnis verborum) namísto sentencemi (in sententia). Očividně se tu poukazuje ke dvěma teologickým metodám: na jedné straně jeho vlastní, sentenciární metoda, opřená o patristický materiál, na straně druhé slovní střety dialektiků, okamžitě zavržené – samozřejmě s oporou v bibli – coby dětinské. Záležitostí dospělých je naopak diskutovat o náležitém smyslu jednotlivých míst, a v tom vidí Anselm úkol svůj a své školy. Podstatně jinak si počínají lidé, kteří si myslí, že mohou teologii provozovat pomocí logicko-gramatických pravidel: „Někteří, nedbajíce na to [co jsme uvedli], jsou do krajnosti nadutí slovem ,věda‘, a jsouce neznalí smýšlení Otců, prodlévají, jak praví apoštol Pavel, u otázek a slovních střetů“ (Hec non attendentes, quidam maxime inflati nomine scientie, sensus Patrum ignorantes, languerunt, ut ait Apostolus, circa quaestiones et pugnas verborum). Po této diskvalifikaci odlišných metod následuje metodická devíza kompilační metody: „různost, nikoli protikladnost“ (diversa, non adversa). Otcové sice říkají různé věci, avšak navzájem si neprotiřečí. Proto je nutné místa z Otců protřídit, vyložit a harmonicky uspořádat: „Výroky všech katolických autorit – různé, ne však protikladné – se sbíhají v jednotě a shodě“ (Sententiae quidem omnium catholicorum diverse, sed non adverse, in unam concurrunt convenientiam). Cíl kompilace je zde vystižen slovem convenientia, u Viviana z Prémontré slovem armonia. Metodický postoj 42 43
Viz tamt., s. 190–204. Ed. Lottin, Psychologie et Morale aux XIIe et XIIIe siècles, V, s. 175–178.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288730