/ 98 / připočítat tucet univerzitních mistrů a 4 kněze působící v souměstí nad Vltavou, celkem 30 osob, tedy v konečném výsledku méně než šestinu. Vysvětlení tohoto jevu se zdá být poměrně snadné. Vavřinec z Březové, vyrostlý v předrevolučním světě a působící v prestižních institucích (panovnický dvůr, vysoké učení apod.), mohl bezděčně přisuzovat důležitost osobám z výše postavených sociálních vrstev, které ve středověku tradičně rozhodovaly o politickém dění, tj. příslušníkům panovnických dynastií, šlechtě a duchovenstvu. Odborná produkce již několikrát upozornila, že kronikář ve svém díle několikrát podvědomě zachoval pořadí osob odpovídající jejich společenskému statusu, nikoliv aktuální politické důležitosti.51 V případě Jana Žižky, jenž se v prvních kapitolách objevuje ve výčtech jmen zpravidla na posledním místě,52 tomu tak může i nemusí být. Není vyloučeno, že umístěním vojevůdcova jména na samotný závěr takových enumerací Vavřinec Žižkův význam naopak zdůrazňoval. Působivost rétorické figury, zvané gradace (resp. klimax), nepochybně dobře znal. Sociální struktura postav, uvedených Vavřincem na dějinnou scénu, v zásadě koresponduje s dobovým vnímáním i tradičními a konvenčními přístupy. Obdobné sociální rozložení nalezneme též v případě osob zmiňovaných v kronice katolíka Bartoška z Drahonic, nižšího šlechtice, stojícího ve službách krále Zikmunda i Hanuše z Kolovrat a spjatého s hradem Karlštejnem. Od roku 1419 až do roku 1436 (text samotný pokračuje až do roku 1443) nalezneme v Bartoškově díle jména pouhých 5 měšťanů, 4 z nich příznačně z katolické Plzně, s níž karlštejnská
51 Viz Eduard Maur: Chval z Machovic, Břeněk z Dolan a Jan Valkún z Adlaru – vojenští velitelé táborů před založením Tábora, TA 10 (2000–2001), zvláště s. 71. 52 Je tomu tak především na třech místech, v rámci událostí konce roku 1419 („Hiis, sicut premittitur, currentibus ad civitatem Plznensem multi communionem zelantes calicis et presertim dominus Brzenko de Sswihow, dominus Walkun de Adlar, Johannes quoque Ziska, familiaris regis Bohemie olim Wenceslai, cum certa sua comitiva de Praga convenerunt…“), v kontextu bitvy u Sudoměře a dění jí předcházejícícho („In die etenim Annunciacionis sancte Marie, que erat dies XXV mensis Marcii domino Brzenkone de Sswihow, Walkun de Adlar et Johane Ziska cum aliis fratribus communioni calicis faventibus…“) a při líčení příchodu táborských vojsk do Prahy 20. 5. 1420 („Horum autem Thaboriensium, ut superius est tactum, capitanei seculares hii fuere: Nicolaus de Hus, homo magni consilii et providencie, Sbynco de Buchow, Chwal de Rzepicz et Johannes Ziska monoculus, supra modum audax et strenuus.“). Viz FRB, V, s. 356, 359–360, 371.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288727