Může však být básník básnivější? Může, pokud se podle Heideggera vzdaluje „pouhé výpovědi“. Všimněme si zvláštního stupňování v této větě, která nesrozumitelnost pojímá jako cosi adekvátního básnické řeči, jež však zároveň touží po porozumění – „čím je básník básnivější, tím je svobodnější“. A opět jako by mu odporoval Gombrowicz: „Přemíra poezie, přemíra básnických slov, přemíra metafor, přemíra sublimace a konečně přemíra kondenzace a očištění od veškerých antibásnických prvků, což připodobňuje verše k nějakému chemickému výrobku.“14 Právě tato „přemíra kondenzace a čistoty“ se u Heideggera ukazuje jako míra pravdy a bytí: „Domníváme se tedy, že básnění je jakési zvláštní měření. Ba ještě více. Možná, že větu: básnění je měření, musíme vyslovit s jiným důrazem: básnění je měření. […] Básnění je opatření míry, opatření v silném smyslu slova, takové, kterým člověk teprve přijímá míru pro samotnou rozlohu základů svého bytí. Člověk bytuje jakožto smrtelný.“15 Není však v moderní literatuře zakotvena spíše ztráta míry jakožto míry? Právě tato ztráta se stane určující pro moderní psaní, které opouští kondenzaci a stabilnost vyměřeného bytí, kladeného na úroveň pravdy. Heidegger dál pokračuje: „Protože člověk jest, jen pokud vystává dimenzi, musí být jeho bytování vždy poměřováno. K tomu je zapotřebí míry, jež postihuje celou dimenzi naráz. Spatřit tuto míru, jako míru ji pojmout a převzít, to pro básníka znamená: básnit. Básnění je toto opatřování míry pro bydlení člověka.“16 Básnění je tedy podle Heideggera poměřování existence, jeho míra, zatímco podle Gombrowicze je to „přemíra kondenzace“, což Gombrowicz doplňuje a upřesňuje: „Básníci se stali otroky – básníka bychom mohli určit jako bytost, která už nemůže vyjadřovat sebe, protože musí vyjadřovat Verše. Ale myslím, že umění nemůže mít důležitější úkol než právě to: vyjadřovat sebe.“17 Gombrowicz jako by tu opět nezáměrně polemizoval s Heideggerovým tvrzením z jeho „Řeči“, které spoluurčilo současnou reflexi literatury: „Řeč mluví. Člověk mluví, pokud odpovídá řeči. Odpovídání je naslouchání.“18 Pokud řeč mluví, ale člověk mluví, jen když odpovídá řeči, jak dokládá Heidegger, jak je to se svobodou básníka, s jeho svobodným slovem, které má být podle Heideggera důsledkem jakési míry básnivosti, jak jsme viděli výše? A kde je tady míra
14 15 16 17 18
W. Gombrowicz: Proti básníkům, s. 279. M. Heidegger: Básnicky bydlí člověk, s. 89. Ibid., s. 93. W. Gombrowicz: Proti básníkům, s. 279. M. Heidegger: Básnicky bydlí člověk, s. 75.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288722